Archiv autora: cilf

Dneska jsme byli ještě trochu rozlámaný ze včerejší procházky, a tak jsme neměli na plánu nic velkýho. Dopoledne jsme si zaparkovali poblíž kouzelné telefonní budky, která mi díky mému mobilnímu tarifu každý den dá 1GB dat přes WiFi. NZ je těmahle budkama posetej, což je pro kočovníky, jako jsme my, super.Okolo oběda jsme se vydali do Okains zátoky. Nachází se tam údajně nejlepší maorské muzeum na NZ. No nevim. Jeden umělej maor, pár jejich vyřezávanejch sošek, několik háčků na ryby a něco oštěpů. Jo voni toho vlastně víc neuměli. Tak to potom jo. Ale měli tam vlastně moc zajímavý waka kánoe třeba i pět set let starý. Zbytek muzea bylo co se našlo po půdách 🙂 nebo po stráních. Fakt, celá expozice byla umístěná do několika dřevěných domů, který tu postavili první kiwíci různě po kopcích. Jejich historie neni zas tak dlouhá, když první osadníci přirazili ke zdejším břehům koncem 18. století. To je potom vtipný, když u spousty vystavených věcí je přesně napsáno, kdo to komu prodal a věnoval, než se to dostalo do muzea. 

Obohaceni zdejší historií jsme zaparkovali u písečné pláže u zátoky. Rozloupli jsme škebli. Bohužel v sobě neskrývala perlu, nýbrž jen spoustu smradu. 🙂

Pak jsme smichali zeleninový salát a pokračovali v krasojízdě.

Že jsme dneska neměli moc pohybu, tak jsme si zastavili u výběžku do největší zátoky. Po krátké cestě směrem doprostřed výběžku se nám naskytl krásný pohled kolem dokola na obklopující pevninu.

Lena byla tak unešena 360 panorámatem, až jí vyklouzl telefon z kapsy u tepláků a spadl ji na šutr. Naštěstí se jí ho povedlo chytit, protože měl našlápnuto na metrový skok na další šutr. I tak ale naprasklo ochranné sklíčko. Every scratch tells a story 🙂

Naše putování se zatim odehrává od jednoho free kempu k druhému. Dnes jsme se přesunuli pouze pár kilometrů od včerejšího městečka. Ale máme zaparkováno hned u zátoky a je tu ticho a krásně. Jenom vlnky lámající se o kamenitý břeh utváří nepopsatelnou atmosféru.

Líbí se vám naše povídání? Zajímá vás něco dalšího? Dejte nám vědět 😉 moc nás to potěší :-*

Včera večer jsme si vyprali oblečení v samoobslužné prádelně. Za 4nzd vyprat a za další čtyři dolary vysušit. Během hodiny má člověk hotovo a Lence ty tepláky ze sekáče stejně byly moc dlouhý 🙂 byl to super deal, protože jsem v sušičce objevil kredit na další praní, takže máme 1+1 zdarma 🙂

I druhá noc v našem novém domě proběhla hladce. Tak hladce, že jsme vstávali až okolo jedenácté hodiny. Asi ještě ten jetlag 🙂

Dnes chceme vyrazit na první výlet, a tak jsme ještě před odjezdem využili zázemí Lenky a Jirky baráku.

Po rozloučení a poděkování (oba na nás byli opravdu moc hodní) jsme okolo třetí hodiny vyrazili na cestu.

Do 80km vzdálené Akaory jsme dorazili bez problémů. Cestou nás akorát zpomalila havárie před námi, kvůli které jsme stáli tak 15 minut na místě.

Zaparkovali jsme na parkovišti určeném pro self-contained auta. To jsou ta, která mají zásobu čisté vody, chemický záchod a patřičnou certifikaci, takže nepotřebují žádné další zázemí. Majiteli takového auta to usnadňuje život, protože může kempit na více místech. A to jsme přesně my 🙂 ne že bychom ten chemický záchod používali. Leží pod postelí a byl pořízen předchozím majitelem pro potřebu certifikace.

Odpoledne jsme se šli projít podél zálivu.

Nalézá se tu spoustu krásných budov postavených ve francouzském duchu. Večer Léňa uvařila moc dobrou brokolici s bramborem, sýrem a vajíčkem a snědli jsme si to u filmu Inside Out 🙂 vlastně si tady žijeme jako vy, akorát jinak..

Hurá na kutě, tak dobrou 😉

Posnídali jsme vločky s cornflakes, co jsme tu našli v kuchyni. Ano, měli jsme to dovolené. Dostali jsme instrukce co a jak kde máme vyplnit i s patřičnými formuláři, takže dnešní zařizování bylo dost jednoduché. Nejdříve zařídit bankovní účet. No jo, ale dneska na nás nemaj na pobočce čas, takže máme schůzku až zítra. Díky tomu odpadlo i zařízení daňové evidence a možnosti pracovat. Do budoucna, ne teď. Teď se cestuje 🙂

Protože žiju se zmrzLenou, nejdůležitější položkou na dnešním nákupním listu byl co nejteplejší spacák. Nejdřív dělala ramena, že by jí nevadilo, kdyby byl z druhé ruky. Když jsme je ale uviděli v regálu v jednom sekáči, došlo na lámání chleba a přiznala, že v tomhle opravdu je trochu fifLena a podíváme se radši po novém. Vlastně to docela chápu 🙂

Oběhli jsme outdoorové obchody, zkontrolovali co mají a za kolik, abychom si o tom ještě doma mohli něco dozjistit. Nakonec snad(!) máme spacák vybrán a zítra už jedem na jistotu. Jo jo, pojedem našim novým fárem, kterýmu jsme během 5 minut na poště (!) převedli vlastnictví a po telefonu zařídili roční povinný ručení (který tu neni povinný). Ale pro nás jo, protože Lenka už se moc těší, až bude řídit 😀

Cestou zpět na barák jsme nakoupili ingredience na večeři, abychom našim super milým hostitelům oplatili jejich šlechetnost. Vaříme špagety s boloňskou. Dneska tu spíme poslední noc, protože barák sdílejí se dvěma Pakistáncema, tak ať jim tu nesmrdíme v obýváku. Ale prý další noc můžem strávit v autě vedle domu a používat jejich koupelku a záchod. Aspoň ten začátek máme trošku jednodušší 🙂

Jinak lidi jsou tu opravdu moc milí. Hodně rádi se vybavujou (třeba pokladní v obchodě), čímž si příjemně krátí pracovní dobu. My zatim na tohle vybavování nejsme moc zvyklí – Češi jsou takoví odtažitější. Taky jim hlavně moc nerozumíme 😀 Sice mluví anglicky, ale ten přízvuk zatim neumíme.

Z Ayutthaya jsme se do Bangkoku dostali jak páni minibusem. Přímo na hotel nás potom přiblížil taxík usmlouvanej Lenou z 280 na 170 😀

Jako první věc na programu bylo získání odložené tašky s věcma na Zéland. Připomínam, že jsem si jí uschovali v hostelu, kde jsme se ubytovali po příletu do Bangkoku z Prahy. Domluva zněla, že nám to tam pohlídaj zadarmo. Od tý doby si ale za tuhle službu začli účtovat peníze, takže když jsem se stavili pro tašku, tak si nová recepční nebyla jistá, jestli nám to může bez zaplacení vydat. Stará recepční, se kterou jsem to domlouvali, už tam samozřejmě nepracuje. Ke všemu jí srazilo auto a je v nemocnici nebo tak něco. No prostě tudy cesta nevede. Nakonec se nová recepční doptala asynchronním telefonním hovorem majitele, který je zrovna v Číně, aby jí potvrdil, že nám to opravdu může vydat zadarmiko. Na jednu stranu jsme měli veliký štěstí, protože moc jiných řešení, jak si zdarma nechat tašku v Bangkoku na dva a půl měsíce, neznáme. Na druhou stranu s tim nová recepční nemusela dělat takový caviky a mohla nám to dát rovnou. Takle nás to dohadování stálo 20 minut života.

Ve tři hodiny odpoledne jsme měli sraz s Lenky kámošema z Brna, který zrovna zakončujou dovolenou v Thajsku poslední nocí v Bangkoku. Ubytovali jsme se ve stejném hotelu, abychom mohli večer okupovat bazén. Nejdříve jsme je vzali na vyhlášené Khao Soi. Tohle jídlo je specialitou severní části Thajska, a tak (bohužel) není v Bangkoku na každém rohu. Dobře tu funguje Uber, což nám ulehčilo cestu. Ovšem zase dopravní špička nám cestu tam i zpátky dost ztížila, takže jsme byli rádi, když jsme se zpátky dostaly okolo šesté hodiny. Přece jenom bazén funguje jenom do osmi, tak abychom ho užili 🙂

Nakoupili jsme Chang píva (nejchutnější pivko s přijatelným poměrem cena/výkon) a noc mohla začít 🙂 Z bazénu nás opravdu vyhodili už v osum hodin. Bohužel nepomohlo ani to, že si Lenka vzpomněla, že má vlastně dneska 30. narozeniny 😀 A když už má (sice vymyšlený) narozeniny, tak se to musí pořádně oslavit. Nakoupili jsme pár špejlí s kuřecím masem a vyrazili jsme do města. Protože jsme měli vlastní plecháče a zbytek slivky, chtěli jsme pozevlit v jednom moc hezkym travnatym parku u řeky. Plot u vstupu a následně i ochranka byly proti :-/ Ani Lenky kulatiny nezabraly 😀

A pak jsme šli spát. No dobře, tak ne. 😀 Ale rozepisovat to tu moc nebudu. Long Island Iced Tea, Lenka tancuje na stole, návštěva Above Eleven – rooftop bar v 32. patře s ohromujícím výhledem, nové – moje první – tetování na levém lýtku…

Další den jsem jaksi zaspal snídani 😀 Až odpoledne jsem vyrazil do nákupního centra MBK, kde je celé jedno patro zabrané elektronikou. To se hodí, když má člověk prasklý sklo i displej u telefonu. Za 3000 bátů (cca 2100Kč) to bylo během 30 minut opraveno i s novým ochranným sklem. Než to opravili, pokoupil jsem ještě selfí tyčku na nový gopro, náhradní baterku a další zbytečnosti 🙂 Na to jsem uplně zapomněl. Kristýna se Zdeňkem nám přivezli z Česka předčasného ježíška 🙂 Po tom, co jsem utopil vodotěsnej bluetooth repráček nám přivezli novej (a lepší). A k tomu ještě GoPro Hero 5.

Brněnská část naší výpravy byla akčnější a hned po obědě vyrazili za památkama. Že prej Grand Palace byl krásnej.

Kristýna se Zdeňkem v 6 hodin večer odletěli zpět do Čech a my pokračujem v dovolenkování. Jelikož pršelo, zapadli jsme na večeři do nejbližší hospody a unaveni ještě předchozí nocí jsme šli spát hodně brzo. Teda já. Lenku potkala napínavá série Sexu ve městě, a tak u toho strávila ještě pár hodin 🙂

To tetování je drsný co? No dobře no, tak je nalepovací. To jsem vás dostal, co? 😀 Popravdě jsem trochu dostal i sám sebe, když jsem se druhej den ráno probudil 😀

Tento příspěvek odpíchnu ještě dvěma zapomenutýma fotkama ze včerejšího chrámu.

V sobotu hned ráno (dobře no, tak v jedenáct) jsme nasedli na půjčenou motorku a vyrazili jsme směr Chiang Rai. Google mapy ukazovaly 180 km a tři hodiny cesty autem. Pár nutných zastávek k protažení nohou nám trasu protáhlo na čtyři hodiny. Cestou jsme potkali White Temple (bílý chrám). Jako z pohádky 🙂

Ihned potom jsme se jeli ubytovat, protože jsme z jízdy na motorce byli dost vyšťavení. Celou cestu nám svítilo sluníčko, takže jsem měl lehký úpal. A navíc naše zadky si i přes větší motorku (větší sedadlo) od Vietnamu na sezení na motorce dost odvykly, takže opět velká bolest.

Když jsme si trochu odpočinuli, vydali jsme se do centra shlédnout show sochy s hodinami uprostřed kruhového objezdu. Trvalo to asi deset minut, během kterých se střídalo barevné osvětlení sochy a hrály do toho písničky. Dal bych tomu tak 2/10 🙂 K večeři jsme opět měli Khao Soi. Nechceme se připravit o jedinou šanci vychutnat si toto skvělé curry jídlo.

Po večeři jsme to vzali přes noční trh, kde si Lena pořídila černé tričko se sloníkem vepředu. Určitě se někde někdy objeví na fotce, tak dávejte pozor 😉

V neděli jsme se nejdříve vydali za Černým muzeem. Dosti depresivní soustava černých budov plných kůží ze zvířat, různých jakoby rituálních předmětů a divného nábytku vytvořil jistý národní umělec Thawan Duchanee. Že prej to odráží budhovo utrpení. Lenky či se na tomto místě vůbec necítilo dobře, a proto jsme to po chvilce zabalili a jeli se podívat na Chiang Rai pláž. Jako nic moc. Travnatá neudržovaná pláž po obvodu lemovaná přístřešky nabízející místní vývařovny k posezení s výhledem na řeku. Měli jsme vlastní svačinu, a tak jsme radši pojedli opodál, aby nás neotravovali místní hustleři.

Asi už je to dost ohraný, ale Khao Soi k obědu bylo moc dobré 😀 Posilněni na cestu zpět do Chiang Mai jsme sedli na moto. Vlastně ještě něco o motorce. Tentokrát jsme půjčili silnější stroj – Honda PCX150. Cestovní rychlost okolo 90kmh. Maximálka na 105. Radost s tim jet. Už jenom kdyby to nebyl skútr. Ten posed na tom je na dlouhou trasu fakt za trest.

Po příjezdu jsme si ještě na motorce přestěhovali bágly do jiného hostelu, kde jsme si dopřáli vlastní pokoj. Chvilinku jsme si odpočinuli a vydali jsme se na slavný nedělní trh. Uáááá. Miliony stánků a ještě větší miliony lidí zabraly ulice uprostřed města. Projít se takřka nedalo. Připadal jsem si tam jak tučňák, co se kolíbá z jedné nohy na druhou a pomalu se sune vpřed. Každopádně jsme pokoupili trochu suvenýrů a naprosto vyčerpaní jsme padli do postele.

Dnes v pondělí se Lena probudila s teplotou a nejspíš i chřipkou. Už včera byla trošku nachlazená. Já se zase probudil nevyspalej, protože už od rána nám pod okny jezdila auta a motorky. Naštěstí jsme nic velkého již na dnešek neplánovali, takže jsme si po další porci Mango curry naordinovali odpočinek na hotelu.

Večer nás čeká přejezd do dalšího městečka nočním spacím busem, tak nám držte palce, ať to proběhne bez problému a Léňa se mi brzo uzdraví.