Ze(v)landujeme

Zvládli jsme náš nejdelší přejezd. Z Národního parku Ba Be až do Hanoje. Z části jsme jeli po dálnici, a to poprvé za celý měsíc ve Vietnamu. Celý den na motorce, no jsme rádi, že to máme za sebou. Po cestě jsme si dali bagetku, která byla sice velmi chutná, ale nelíbilo se jí v mém ani Marově bříšku. Já si ublinkla pěkně u cesty, protože můj žaludek hned ví, že tam něco nepatří. Mara to snáší trochu líp, takže měl jen pár křečí a jinak nic.

Po příjezdu jsme unavení a špinaví ještě běželi do servisu Applu, aby se mi podívali na telefon. Podařilo se jim ho zapnout, takže všechny videa i fotky jsou bezpečně zálohovaný. Každopádně mu občas blbne displej a mám trochu strach, že je napůl cesty do křemíkového nebe. V Hanoi mi nemohli dát nový, jelikož by ho museli poslat z Ho Chi Minhova města, a na to bohužel nemáme čas.

Za celou cestu jsme neudělali ani jednu fotku, i když Mara měl jistě šotkovský choutky mě vyfotit při blinkání 😀 Zítra budu určitě fotit jak zběsilá, z radosti, že mi jede telefon 🙂

I takovýhle dny jsou potřeba 🙂

Ráno jsem vyrazil do myčky motorek, protože ta naše už to potřebovala jako sůl. Navíc taky ať ve městě nedělámě ostudu, že jo. Za 25 Kč mi to máma se synem vyleštili k nepoznání. Taky jsme nechali vyměnit olej v motoru. Ať si to půjčovna vezme zpátky bez keců, až to budem před odletem vracet.

No a nějaký nákupy. Pro Lenu žabky a mně kdyby se poštěstila nová kšiltovka. Když už jsme mobilní, tak jsme zkusili objet pár nákupních center, jak je z náme z Česka. Podle našich představ bylo jedno ze tří. Ty ostatní dvě byly takový domy duchů 🙂 Já jsem s čepicí (zatim) neuspěl, ale Lena objevila žabky ve svý velikosti!

Asi jsem závislej na jídle Bún chả. Máme tu jedno hned na rohu, kde porce stojí 30 Kč a včera jsem tam byl hned třikrát 😀

Rozhodli jsme se vydat dál od centra a podívat se, jak vypadá Hanoi v neturistických částech. Vydali jsme se k západnímu jezeru, které má po obvodu 14 kilometrů. Po cca kilometru jsme to vzdali, jelikož cesta vede podél silnice a jezero nejen, že nevábně voní, ale také v něm plave nespočet mrtvých ryb.

Na cestě od jezera jsme objevili veliký, upravený park s několika jezírky, něco nám na něm ale nehrálo. Nikdo v tom parku nebyl. Žádné maminky s kočárky, studenti polehávající na trávě, důchodci na lavičkách, prostě nikdo nikde. Nahánělo nám to husí kůži 😀

Zajímavým místem byla nejstarší pagoda v Hanoi. Leží na jezeře a areál okolo je pěkně upravený, to místo má něco do sebe. Mě však nejvíce fascinovali místní prodejci, kteří mají v mísách nalovené malé želvičky z jezera, které si můžete za padesát korun koupit a hodit zpět do jezera. Prý to přináší štěstí 😀 Oni je pak večer zase vyloví, ať můžou mít štěstí i další turisté.

Po cestě zpět jsem si koupila ještě jedny sloníkový kalhoty do foroty, jelikož sloníků není nikdy dost. Nehledě na to, že ty první už mám zase roztržený, takže jedny budu mít na lítačku a jedny na lepší 😀

Náš poslední den ve Vietnamu jsme se vydali do zahrad k Ho Chi Minhovu mauzoleu. Vydržela jsem tam cca hodinu. Nějak jsem včera neměla den. Bylo mi hrozný vedro, nemohli jsme najít vchod, měla jsem hrozně oteklý nohy a všichni okolo mě srali pouhou svojí existencí. Rozhodli jsme se proto vydat zpět na hostel a odpočívat. Mara jel vrátit motorku a já koukala na Narcos. Večer jsme se šli naposledy projít do města. V centru se o víkendu zavřou některé silnice a stanou se z nich veliké promenády, kam vyrazí celé město i okolí. Musím říct, že je to příjemná změna od neustálého dopravního ruchu a troubení klaksonů. Dost jsme se zapojovali do místní zábavy, takže jsme se účastnili při přetahování provazu a já si dokonce s místníma skočila přes švihadlo. To Mara samozřejmě zaznamenal na video 😀 Na každém rohu vystupoval nějaký pouliční umělec nebo klaun. No zvedlo mi to náladu až do chvíle, než o půl jedné v noci přišli na pokoj tři Španěláci a začali se vybavovat, jak kdyby kolem nich nespalo dalších 15 lidí. Stejně jako předešlou noc jim to bylo jedno, ale já už jsem byla pěkně vytočená. Hijos de puta!

Cesta letadlem nám utekla neskutečně rychle a odpoledne jsme se ocitli v Kuala Lumpur. Bydlíme v čínské čtvrti a kousek od nás je veliký Central market, kam se moje peněženka ještě určitě podívá 😀

Shodou náhod jsme ubytovaní na stejném místě jako Marův kamarád Tonda se svojí přítelkyní, tak jsme dnes spolu vyrazili do města a podívali se na noční Petronas Towers. Pohled je to opravdu impozantní. Po cestě k věžím jsme potkali několik švábů, krysí rodinku a dvě she-male buchty, které teda měly ke kráse na míle daleko. I přesto na mě Kuala Lumpur působí vyspělejším, modernějším a trochu kultivovanějším dojmem než Hanoj. Možná je to těmi majestátními mrakodrapy nebo systematičtější dopravou. Na druhou stranu, v Hanoji určitě nepotkáte žádné bezdomovce spící na ulicích, kterých je tu nespočet. V tomhle měl asi komunismus na Vietnam trochu pozitivní vliv.

Na večeři jsme si dali jídlo v místní indické vývařovně a byla to velmi příjemná změna. Přece jen si myslím, že už těch Bun Cha bylo dost. (Mara můj názor nesdílí 😀 )