Zvládli jsme náš nejdelší přejezd. Z Národního parku Ba Be až do Hanoje. Z části jsme jeli po dálnici, a to poprvé za celý měsíc ve Vietnamu. Celý den na motorce, no jsme rádi, že to máme za sebou. Po cestě jsme si dali bagetku, která byla sice velmi chutná, ale nelíbilo se jí v mém ani Marově bříšku. Já si ublinkla pěkně u cesty, protože můj žaludek hned ví, že tam něco nepatří. Mara to snáší trochu líp, takže měl jen pár křečí a jinak nic.
Po příjezdu jsme unavení a špinaví ještě běželi do servisu Applu, aby se mi podívali na telefon. Podařilo se jim ho zapnout, takže všechny videa i fotky jsou bezpečně zálohovaný. Každopádně mu občas blbne displej a mám trochu strach, že je napůl cesty do křemíkového nebe. V Hanoi mi nemohli dát nový, jelikož by ho museli poslat z Ho Chi Minhova města, a na to bohužel nemáme čas.
Za celou cestu jsme neudělali ani jednu fotku, i když Mara měl jistě šotkovský choutky mě vyfotit při blinkání 😀 Zítra budu určitě fotit jak zběsilá, z radosti, že mi jede telefon 🙂