Archiv autora: lena

Rozhodli jsme se vydat dál od centra a podívat se, jak vypadá Hanoi v neturistických částech. Vydali jsme se k západnímu jezeru, které má po obvodu 14 kilometrů. Po cca kilometru jsme to vzdali, jelikož cesta vede podél silnice a jezero nejen, že nevábně voní, ale také v něm plave nespočet mrtvých ryb.

Na cestě od jezera jsme objevili veliký, upravený park s několika jezírky, něco nám na něm ale nehrálo. Nikdo v tom parku nebyl. Žádné maminky s kočárky, studenti polehávající na trávě, důchodci na lavičkách, prostě nikdo nikde. Nahánělo nám to husí kůži 😀

Zajímavým místem byla nejstarší pagoda v Hanoi. Leží na jezeře a areál okolo je pěkně upravený, to místo má něco do sebe. Mě však nejvíce fascinovali místní prodejci, kteří mají v mísách nalovené malé želvičky z jezera, které si můžete za padesát korun koupit a hodit zpět do jezera. Prý to přináší štěstí 😀 Oni je pak večer zase vyloví, ať můžou mít štěstí i další turisté.

Po cestě zpět jsem si koupila ještě jedny sloníkový kalhoty do foroty, jelikož sloníků není nikdy dost. Nehledě na to, že ty první už mám zase roztržený, takže jedny budu mít na lítačku a jedny na lepší 😀

Náš poslední den ve Vietnamu jsme se vydali do zahrad k Ho Chi Minhovu mauzoleu. Vydržela jsem tam cca hodinu. Nějak jsem včera neměla den. Bylo mi hrozný vedro, nemohli jsme najít vchod, měla jsem hrozně oteklý nohy a všichni okolo mě srali pouhou svojí existencí. Rozhodli jsme se proto vydat zpět na hostel a odpočívat. Mara jel vrátit motorku a já koukala na Narcos. Večer jsme se šli naposledy projít do města. V centru se o víkendu zavřou některé silnice a stanou se z nich veliké promenády, kam vyrazí celé město i okolí. Musím říct, že je to příjemná změna od neustálého dopravního ruchu a troubení klaksonů. Dost jsme se zapojovali do místní zábavy, takže jsme se účastnili při přetahování provazu a já si dokonce s místníma skočila přes švihadlo. To Mara samozřejmě zaznamenal na video 😀 Na každém rohu vystupoval nějaký pouliční umělec nebo klaun. No zvedlo mi to náladu až do chvíle, než o půl jedné v noci přišli na pokoj tři Španěláci a začali se vybavovat, jak kdyby kolem nich nespalo dalších 15 lidí. Stejně jako předešlou noc jim to bylo jedno, ale já už jsem byla pěkně vytočená. Hijos de puta!

Cesta letadlem nám utekla neskutečně rychle a odpoledne jsme se ocitli v Kuala Lumpur. Bydlíme v čínské čtvrti a kousek od nás je veliký Central market, kam se moje peněženka ještě určitě podívá 😀

Shodou náhod jsme ubytovaní na stejném místě jako Marův kamarád Tonda se svojí přítelkyní, tak jsme dnes spolu vyrazili do města a podívali se na noční Petronas Towers. Pohled je to opravdu impozantní. Po cestě k věžím jsme potkali několik švábů, krysí rodinku a dvě she-male buchty, které teda měly ke kráse na míle daleko. I přesto na mě Kuala Lumpur působí vyspělejším, modernějším a trochu kultivovanějším dojmem než Hanoj. Možná je to těmi majestátními mrakodrapy nebo systematičtější dopravou. Na druhou stranu, v Hanoji určitě nepotkáte žádné bezdomovce spící na ulicích, kterých je tu nespočet. V tomhle měl asi komunismus na Vietnam trochu pozitivní vliv.

Na večeři jsme si dali jídlo v místní indické vývařovně a byla to velmi příjemná změna. Přece jen si myslím, že už těch Bun Cha bylo dost. (Mara můj názor nesdílí 😀 )

Ráno jsme nelenili a vydali se do města v sedm hodin 😀 Dělám si srandu, vyprdolili jsme se asi o půl jedenácté a vydali se do nedalekého ptačího parku. Po cestě jsme narazili na mešitu Masjid Tegara. Moderní a nejnavštěvovanější mešita v Malajsii. V zapůjčeném hábitu bylo dost teplo, ale i přesto jsme si nechali povykládat pár zajímavostí od místní dobrovolnice. Z jejích slov zněl Islám jako velmi přátelské náboženství, kde jsou si všichni rovni. Poté, co jsme u východu dostali banán a vodu jako pozornost, zvažovali jsme, jestli nekonvertujeme. (vtípek, táto 😀 )

Z ptačího parku jsme byli nadšení. Procházíte se v obrovské voliéře, kde je většina ptáků na volno a relativně zvyklá na lidi. Pár kousků mělo vlastní voliéry, ale zas chápu, že když je v parku jen jeden pták tohoto druhu, musel by pak člověk mít veliké štěstí na něj narazit, kdyby byl na volno. Nejvíc mě uchvátily sovičky, které byly tak strašně roztomilé, až mi z toho upadl nanuk na zem 😀 Pokud byste měli někdy namířeno do tohoto parku, dám vám jednu dobrou radu. Našplíchejte se pořádně repelentem, jinak vás ti krvelační bastardi sní zaživa. V jednu chvíli se na mě slétlo celý hejno komárů a je to úplně jinej level bolesti, než když vás štípne nějakej českej lechtající somrák.

Po ptačím parku následoval motýlí park, který byl o poznání nudnější. Uvnitř to sice vypadá hezky, ale motýli nejsou zvyklí na lidi, takže jen splašeně poletovali okolo. Trochu jsme doufali v krmení z ruky a podobné vychytávky, které nám nabídli v ptačím parku. Při odchodu jsme potkali tlupu opic s mláďaty. Drželi jsme si odstup, jelikož okolo byly cedule znázorňující opice kousající do lidské ruky 😀 Z toho člověk pochopí, že je nemá moc prudit.

Na zpáteční cestě už jsem měla tak oteklé nohy, že si kolemjdoucí museli myslet, že mám elefantiózu 😀 Každopádně jsem zatla zuby a šla si na místní market koupit svoje nový epesní Dior brýle za 120 korun a vystřelovací nůž, jelikož moje rybička po dědovi se mi rozbila.

Vyhodili jsme si z kopýtka koupili si vstupenky na prohlídku nejznámější budovy v Kuala Lumpur. Po cestě k věžím jsme navštívili dva přilehlé chrámy. Sri Mahamariamman Temple – hinduistický chrám a Sze Ya Temple – Taoistický chrám. Je trošku zarážející, že nechali tyto menší, ale malebné chrámy zastavět okolními budovami, takže si jich ve změti budov ani nevšimnete.

V Petronas jsme byli o hodinu dřív, takže jsme si prošli nákupní centrum. Prada, YSL, Dior, Tifanni ani Gucci mě neoslovili, takže jsem si nic nekoupila 😀 Při prohlídce nás vyvezli na most mezi budovami a potom do 86. patra, kde jsme mohli vidět na celé město. Pohled to byl mimořádný, ale nejhezčí pohled pro mě byl na Petronas v noci z přilehlého parku, když jsou budovy osvětlené. Pohled z budovy na samotné město mně již tak fascinující nepřipadal. Po prohlídce jsme se šli podívat na fontánu, která je z druhé strany budovy. Osvětlená fontána pohybující se do hudby se jim opravdu povedla, dokázali jsme na ní koukat celou hodinu.