Z Oamaru jsme se museli vrátit 200km pro snad už opraveného Emila. A protože nejsme žádný omáčky, vyrazili jsme stopem.
Prvního stopa jsme chytli do deseti minut. Byl to elektrikář Peter a odvezl nás až nakonec Dunedinu, nejblížšího velkého města. Zhruba v půlce naší cesty jsme na další auto nečekali ani pět minut 🙂 Řidičem byl (jiný) Peter a dokonce se pro nás vrátil, protože nejdříve kolem nás prosvištil moc rychle. Tak moc jsme se mu líbili. Starým autem si jel pro nové a díky tomu nás mohl vzít, protože si v tom starém autě konečně uklidil 🙂 Druhý Peter moc hezky mluvil o tom, jak peníze není veškeré kýžené bohatství v souvislosti s tím, jaké má skvělé kamarády sousedy, když ho pozvali na svatbu svojí dcery. Taky mluvil o tom, jak celej život makal na farmě a teď v padesáti je na řadě on a užívá si. S kamarádama maj závodní auta a jezdí jak draci a zanedlouho poletí do Londýna na koncert Phila Collinse a při tom procestuje západní Evropu. A nakonec nás zasvětil do tajů farmářský ekonomiky, kdy nám vysvětlit, kolik se dá vytěžit z ovcí a o kolik víc se dá vytěžit z krav, ale tam zase člověk musí udělat investici v podobě zařízení na dojení. Fajn člověk.
Emil se zdál být zdráv (za 500nzd – 9200kč, nový startér a práce), a tak jsme vyrazili na cestu. Abychom si za další křižovatkou všimli divného hluku od levého předního kola. Grrrrr. Zpátky do servisu. Asi ložisko nebo co. Každopádně díl tu nemaj a doručí ho až zejtra. Takže si to tady v Balcluthě protáhnem.
Druhý den po obědě jsme se stavili v servisu, aby nám opravili kolo a my mohli konečně pokračovat jižním směrem. Bohužel dodavatel v Dunedinu se zapomněl zmínit, že mu ten díl zrovna došel. Grrrr. Počkali jsme si tedy další den na další dodávku dílů. Teď zrovna to kolo opravují. Čekáme v kavárně, dobíjíme mobily a powerbanky. Mají tu (podle Lenky) nejlepší cheesecake na světě. S místní příchutí hokey pokey. Akorát jsme si ho museli nechat udělat, protože zrovna teď maj v nabídce jinou příchuť. A jako špatný to neni, ale už jsem měl lepší (domácí od Italky v Portugalsku foto1 a foto2).
Aspoň jsme během tohodle zevlení na místě měli čas poklidit auto, trošku ponakupovat a taky mě ostříhat. Protože poslední návštěva kadeřnice stála 30nzd (550kč), a tak jsem si pořídil strojek s tim, že se za chvilku investice vrátí. A Lenka má samozřejmě tu čest být katem. A povedlo se jí to náramně!
