Při nevydařeném počasí v Catlins, kde jsme si nezaplavali s delfíny jsme promrzlí hledali jakoukoliv kavárničku, kde nás nechají se ohřát a dát si flat white. Široko daleko byla pouze jedna kavárna, kterou však okupoval zájezd německých turistů. Měli objednanou celou kavárnu pouze pro sebe a dle paní majitelky si za tuto možnost zaplatili hromadu peněz. Nakonec jsme ji však obměkčili a nechala nás si sednout do rožku kavárny. Pět minut na to se celý zájezd zvedl a odjel. Na stolech po nich zbyla hromada zákůsků, na které jsme se s Alicí více než mlsně koukaly. Když je paní majitelka odnášela ze stolů, uviděla ty naše mlsný oči a zdarma nám je všechny nabídla 😀 Dostali jsme čtyři talíře se zbylými zákusky a neskutečně si nacpali bříška. Doufám, že tento zájezd ještě někde potkáme 😀
Další den jsme brzo ráno vyrazili sledovat tučnáky při jejich odchodu na lov. Překvapilo nás, jak vysoko ve svahu bydlí a že jsou schopní do tak prudkého kopce vyskákat. Trochu nám tento zážitek kazila rodinka Asiatů, která tam vykřikovala na celé kolo a chovali se, jak kdyby byli někde na placené atrakci, která je připravena speciálně pro ně. Nakonec je tam jedna Němka srovnala a byl zase klid 😀
Po tučnácích jsme si zajeli na pláž mrknout na lachtany. Žijí tu dva druhy -lachtan Fosterův (Fur Seal) a lachtan novozélanský (Sea Lion). Tohle byl Sea Lion a viděli jsme ho poprvé. Mara se nám s Alicí smál, jelikož jsme šly spolu po pláži, povídaly si a lachtana dva metry od nás jsme si vůbec nevšimly 😀
Odpoledne se nám po cestě rozbil Emil. Držel se zuby nehty, když jsme byli mimo civilizaci a lišácky se nám rozbil na benzínce asi dvacet metrů od autoopravny. Odešel startér, takže tentokrát už prostě nenastartoval. V pátek odpoledne se s tím moc dělat nedalo a v pondělí tu mají svátek, takže jsme do úterý nechali Emila v opravně, sbalili si krosny, zamluvili ubytování a vyrazili s Alicí a Zdeňkem dál jejich autem.
Po promrhaném odpoledni kvůli opravě Emila jsme ráno vyrazili do Aramoany. V tomto malebném městečku se nachází dlouhé molo, na kterém polehávají lachtani (tentokrát Fur Seals) a občas se tam dá zahlédnout i nějaký albatros. Albatrosy jsme žádné neviděli, ale lachtani leželi přímo na cestě a chodci, cyklisti i psi je nechávali chladnými. Mazlit se ale nechtěli, což si Mara sám vyzkoušel. Při pokusu se ho dotknout na něj lachtan vyjekl, jakože on je jen na koukání a žádný ohmatávání se konat nebude.
Poté nás Alice vyvedla na opravdu hodně strmý kopec, kde jsme po cca hodině dorazili k vodním útesům, ve kterých se vyrobily malé bazénky s mořskou vodou, ze kterých si lachtani udělali svoje školky. V každém jezírku se mrcasilo několik lachtaních mláďat. U každého jezírka však dohlížel alespoň jeden lachtan vychovatel, aby mu drobci náhodou neskákali z bazénků do moře.
Večer jsme si dali pár pivek u piknikového stolku před naším ubytováním a šli do hajan.
Den na to se nám konečně ukázalo sluníčko a bylo krásně teplo. Vyrazili jsme se podívat na Moreaki Boulders. Jsou to takové atypické kulaté kameny na pláži a je to oblíbeným turistickým místem. Co jsme nečekali bylo, že na této pláži budou u břehu plavat delfíni. Po příjezdu jsme je uviděli z místní kavárny, takže jsme honem dopili kafe, nahodili plavky a běželi za něma do vody. Voda byla neskutečně ledová, ale touha plavat s delfínem byla silnější, takže jsme všichni zatli zuby a plavali. Delfíni se k nám hned přidali a opravdu plavali úplně u nás. Nejvíce si oblíbili Zdeňka a kam plaval on, tam plavali delfíni. Je to takovej delfíní zaříkávač 😀
Po dvaceti minutách naprosté euforie jsme vyplavili naše zmrzlá těla na pláž a užívali sluníčka. Po rozmrznutí jsme šli obdivovat kameny a vyrazili na další pláž. Tam jsme potkali dva maorské potapěče, kteří byli lovit mořské ježky a takové zvláštní mořské hlemýždě (paua) na oslavu maorského svátku. Dali nám ochutnat syrového mořského ježka. Řeknu vám, je to pěkně hnusný 😀 Jenže když vám ho někdo takhle nabídne, popovídá vám o tom, naporcuje a podá, tak to prostě nevyplivnete, že 😀 Řekli nám, ať dorazíme zítra odpoledne na oslavy a můžeme ochutnat nějaká jiná tradiční jídla.
Další zastávkou byla tučnáčí kolonie. Na jednom místě jsme viděli tučnáky žlutooké, kolem nich spousta malých zajíců, pod nimi leželi na pláži lachtani a vedle na kopečku se schovávala mláďata tučňáků modrých. Bylo to koncentrované štěstí.
Večer jsme vyrazili sledovat návrat tučnáků modrých zpět na souš. Bohužel jsme je viděli jen hodně z dálky, ale překvapilo nás, že na rozdíl od tučnáků žlutookých se tito vracejí domů po skupinách, ne individuálně. Na hostelu jsme si spolu naposled uvařili společnou večeři a pokecali u vínka.
Dnes ráno jsme si ještě společně prošli Oamaru, vrátili se do dětských let na houpačkách a skluzavkách na dětském hřišti a bohužel se museli se Zdeňkem a Alicí rozloučit. Bylo to smutný loučení, ale užili jsme si to tu spolu báječně. Odpoledne jsme chtěli s Marou zajít na Maorskou oslavu dnešního svátku. Potapěč nám řekl, ať dojdeme o půl druhé. My jsme z toho pochopili, že to o půl druhé začíná, takže jsme se ukázali až o půl čtvrté. V té době už bylo bohužel po všem, takže jsme dostali s sebou trochu tradičního jídla do alobalu a vyrazili na pláž. Ta byla zcela čirou náhodou vedle pivovaru, kde jsme ochutnali místní pivo a pizzu. Teď si užíváme pokoje na hostelu a zítra vyrážíme zpátky pro Emila 🙂
