Letíme z Kuala Lumpur na ostrov Langkawi, kde máme domluvený dobrovolnictví v jednom hotelovym resortu. Princip dobrovolnictví je jednoduchej. Člověk vypomůže pár hodin denně s čim je zrovna potřeba pomoct a za to dostane ubytování a občas v některých případech i jídlo. Zde je to bez jídla.
Lenka je dobrovolnictvím ještě netknutá, já jsem to zkoušel dvakrát v Portugalsku a moc mě to bavilo. Možnost zůstat na jednom místě déle je super. Navázat hlubší vztahy s majiteli nebo s ostatními dobrovolníky taky neni k zahození. A dost si člověk odpočine od cestování a zároveň ušetří. Samý pozitiva, co? 🙂
Z letiště jsme si do resortu vzali taxíka. Po příjezdu nám místní recepční malajec přidělil pokoj, kde nešlo otevřít okno a smrdělo to tam, jak kdyby se někdo vychcal do koberce. V podstatě neobyvatelný pokoj jsme tedy odmítli. Naštěstí nám našli jiný pokoj, který vypadal v pohodě. Teda až na to, že tam několik let nikdo nebydlel, takže bylo potřeba všechno uklidit.
Při našem příjezdu byli v hotelu další čtyři dobrovolníci. Český a anglický párek. S čechama jsme hned ten večer pokecali. Doufali jsme, že se dozvíme, co budeme dělat a jak to tu všechno funguje, protože od majitelky nebo recepčního jsme žádné info neměli. A o moc víc jsme se toho vlastně nedozvěděli ani od dobrovolníků. Nebo teda, nic a všechno. Že prej si dobrovolníci hledají práci sami a nikdo to nekontroluje.
Ještě bych měl asi popsat, jak vlastně vypadá ten hotel. Vypadá to, že kromě majitelky a recepčního tu neni žádný další personál. Všechno dělají dobrovolníci. I opravy. A tak si hotýlek už nekolik let chátrá, protože to nikdo moc neudržuje. Majitelka nemá žádnou vizi a vlastně ani žádné management skills, když nechává dobrovolníky dělat co se jim zachcce. A tak si hotýlek chátrá. Je tu sedum budov a pokoje se pronajímají pouze ve dvou. Pokoje v jedné budově slouží jako sklad. Vládu nad budovou uplně vzadu už převzali opice a krysy, takže se toho všichni bojí (ani my tam po třech dnech ještě nebyli).
Plni rozpaků jsem šli spát a čekali, co nám další den přinese.
27. 10. 2016
Vstávat v osum, nasnídat se a okolo deváté začít pracovat. Holky šly uklízet pokoje do druhého bloku, který se má připravit pro potenciální hosty. Uklízet znamenalo 3 hodiny věnovat jednomu pokoji, jak to bylo zahnojený. Já a angličan Mark (má krásný jméno, co?) jsme do tohoto bloku šli opravit záchody. V této aktivitě jsem se z nás dvou projevil jako zručnější, a tak anglán pokračoval s úklidem záchodů a koupelny, mezitím co já jsem hledal v sedmém bloku (nejhorší budova, slouží pouze jako slad) v pokojích díly, které by se mi mohly hodit k zprovoznění toalet. Jakože zjišťovat, jak věci fungujou a bejt užitečnej mě baví, ale celý dopoledne strávený v horku na záchodě, to je teda nic moc.
Hned po práci nás Yani (majitelka) vzala autem do města, abychom si půjčili motorku. Nejdřív chtěli 350 ringitů za měsíc, ale Lena to srazila na 200 (~1200Kč). Je dobrá ta holka. Zvolili jsme měsíční taxu, protože vychází nejlevnějc a my ještě přesně nevíme, jak dlouho tu zůstanem, tak aspoň máme ohledně motorky klid.
Po opravení všech zbytečností jako nefungující přední brzdě nebo třeba předního světla jsme vyrazili na jídlo a pak nákup. Jo a zrovna v tu chvíli se ukrutně rozpršelo. Prostě monzuny. Řekli jsme si fuck it a vyrazili jsme v dešti. Co vám budu povídat, moc hezky se nám nejelo. Lena princezna si stěžovala, že jí kapky bodaj do obličeje, ať jedu pomaleji. Já zas přes plexisklo nic neviděl a ještě k tomu nemůžu najít brejle, takže si na silnici připadam jak krtek.
Jídlo bylo moc fajn. Baví nás, jak si tady dokážou vyhrát s kořením, které jídlu dodá plnou chuť. Ohromnej rozdíl oproti Vietnamu.
Našli jsme nákupní středisko, protože bylo na čase podniknout větší nákup. V resortu si chcem vařit, a tak bylo potřeba opatřit zásoby. Plus taky šampóny a tomu podobný. Skoro jsme ten meganákup na našem skútříku neodvezli 🙂 A moje chudinka květinka v tom obchodě málem nastydla, jak jsme nakupovali ještě mokrý a oni tam samozřejmě měli překlimatizováno.
Unavený z prvního pracovního dne jsme šli docela brzo spát. Mně se tu nespí moc dobře. Nevim, jestli je matrace moc měkká nebo jak mě budí ty štípance od komárů, prostě mi to tu nejde. Snad se to brzo zlepší.
28. 10. 2016
Hned ráno v půl osmý jsme byli domluvený s Yani a týpkem, co tady provozuje paragliding, že nás vezmou na ranní trh nakoupit věci na večerní grilovačku. Tuňák v kuse za 9 ringitů/kilo (53Kč), maso z vodního buvola za 18 ringitů (cca 100Kc), docela fajn ceny. Akorát zeleninu tu maj drahou, prej jí dovážej z pevniny.
Leny pracovní náplň byla opět uklízení pokojů. Já jsem si řekl, že po půldni stráveným na záchodě předchozí den si zasloužim trochu čerstvýho vzduchu, a tak jsme se Márkem (píšu dlouhý a, protože tak se to vyslovuje a taky se trochu bojim, abyste si ho nepletili se mnou :-D) jali schazovat kokosy z palem. Odůvodnil to tim, že to je hrozně moc potřeba, protože jak známo spadnuvší kokosy zabijou ročně miliony lidí. Našel takovou dlouhou plaňku. Na její konec jsme hřebíkama připevnili srp a sranda mohla začít. Šlo to docela dobře až do tý doby, než se nám čepel srpu urvala. Ale protože jsme v tu dobu měli již spoustu ořechů na zemi, tak jsme schazování nechali. Hlavně nás to ale přestalo bavit, protože to přestala bejt legrace a začlo to smrdět prací. Několik žlutejch ořechů jsme hned otevřeli, abychom se mohli osvěžit kokosovou vodou a mohli jsme vydlabat lahodné bílé maso.
Do konce pracovní doby zbývala ještě asi hodina, a tak jsem shrabal svinčík, kterej jsme nadělali schazováním a půlením ořechů. Pak ještě trochu listí a padla. 🙂
Zrovna, když jsem si po práci chtěl užít zaslouženej bazén, tak mi Lena domluvila melouch u bulharskýho týpka s paraglidem. Přijeli mu dva Tibeťani, kteří se chtěli proletět. S kámošem taky Bulharem se s nima snese z kopce. No jo, ale potřebuje ještě někoho, kdo s nima pojede nahoru a pak mu přiveze auto zpátky z vrcholu kopce. A to jsem měl bejt já. 🙂 Lena mu nakukala, že jsem na levý straně silnice najezdil miliony kilometrů, takže se nebál mi svěřit svýho džípa. Těch kilometrů ovšem bylo tak 50 a k tomu ještě na motorce, to ale on nevěděl 😀 A já samozřejmě nepohrdnul jet se podívat na kopec a projet se cizím autem (navíc moje první řízení auta vlevo 🙂
Večer jsme uspořádali grilovačku. Pozvali jsme i Toníka s Bětkou, který jsou shodou okolností taky na Langkawi. Potkali jsme se s nima i před pár dny v Kuala Lumpur. Tuňákový maso z grilu bylo lahodný. Bůvolí maso už ne tak moc, nešlo totiž moc ukousat. Asi se marinovalo moc krátce nebo co. Anglán připravil ještě Coleslaw salát, takže jídla bylo i s přílohama dost a moc jsme si všichni pochutnali. Dali jsme pár pivek. Potom přišlo na řadu Tondovo Bacardi. A celej večer jsme završili koupačkou v bazénu. Nakonec docela fajn párty. Tonda chtěl pít míň, protože musel ještě odřídit pučený auto zpátky do svýho hotelu vzdálenýho asi 10km. To se samozřejmě nestalo a pil uplně stejně jako všichni ostatní. Ale argumenty stály na jeho straně. Tvrdil totiž, že to auto je automat, což znamená, že do toho nasedne, zmáčkne tlačítko „domov“ a ono ho to samo odveze. Tomu se prostě nedalo rozporovat 😀
29. 10. 2016
Ráno se nám vzhledem k množství vypitého alkoholu moc dobře nevstávalo, takže jsme se k práci dostali až okolo jedenácté hodiny. To už nás ale Yani (majitelka resortu) stihla zjebat, jaktože ještě nepracujem a že si určitě všichni nemůžem vzít volno (což jsme ani nechtěli). Lena zametala listí na chodníčku u bazénu a potom i pod lehátkama. Já pozvolna hrabal na trávě okolo bazénu. Pak jsem si zprovoznil tu nejhlasitější sekačku a začal jsem sekat Yani pod oknem, aby si to holka taky užila. Takle nám zbytečně vynadat, to má za to!
Lena tu dneska viděla prej okolo dvaceti opic, jak se jdou ubytovat do opuštěného bloku číslo pět. K tomu tu v resortu bydlí tak metrovej varan – viděli jsme ho už dvakrát. Když je hezky, tak na stromech sedí zoborožci. A prej jsou tu hadi, který se v noci chodí krmit žábama u bazénu, ale žádnýho jsme ještě neviděli. Jo a taky tu je pár koček, ale ty jsou neškodný 🙂 To je k místní fauně asi všechno.
K obědu jsme si udělali špagety – mňam! A k večeři budem dojídat ještě buvolí maso (tentokrát už z pánve), tak snad to pude trochu líp ukousat. A protože jsme toho masa na gril koupili fakt hodně, tak se ještě vaří takovej asijskej guláš, kterej bude pro všechny zejtra k jídlu 🙂
Odpoledne jsem jel nakoupit na motorce. Dostal jsem se k tomu až před setměním a ještě k tomu pršelo, takže jsem si to bez brejlí zase moc užil. Naštěstí je to do obchodu kousek (7km). Dokonce se mi povedlo zpátky dovézt všech třicet vajíček! 🙂
Dneska večer jsme se konečně dostali s dostatečnými silami k internetu a počítači, a tak tady doháníme resty. Mějte se fajn 😉
