Archiv autora: cilf

Záhada s fazolema z mýho posledního příspěvku vyvolala velkou vlnu emocí (nebo spíše pocit beznaděje), a tak jsem se rozhodl, že vám ukážu i bojovku, kterou dostala Lenka k narozeninám. Třeba si zlepšíte chuť, až to vyřešíte. A nebo taky ne 🙂

Bojovka se skládala ze tří částí. Rozluštění jedné části vždy vedlo k další.

Když jsem se po měsíci hledání pozice kontraktora (víc peněz než zaměstnanec) nedostal ani k jednomu pohovoru, usoudili jsme, že by to chtělo změnit strategii. Začal jsem teda psát i na inzeráty hledající zaměstnance na full-time na dobu neurčitou. No a hned v první vlně přihlášek se zadařilo 🙂

Po měsíci sezení doma na zadku jsem si řekl, že zvážím jakoukoliv práci v oboru. Že nebudu hledat výhradně pozici Java Developera. A proto jsem se vydal na North Shore (15km z centra Aucklandu, 1hod mhd) na pohovor ke Chrisovi do firmy Bosun Technologies na pozici Full Stack Developera. Jelikož mají pouze malý kanclík uvnitř veterinární kliniky, sešli jsme se ve vedlejší kavárně. Chris mi vyprávěl co dělá jeho firma, já jsem mu zase řekl něco o sobě a svých zkušenostech. Klasické první kolo pohovorů. To bylo ve čtvrtek.

Ještě ten večer mi zavolal, jestli bychom se následující den dopoledne mohli potkat v centru na druhé kolo pohovoru, kde bychom šli více do hloubky mých technických znalostí. Je to dobrý, řikal jsem si. Mam šanci 🙂

Následující den jsem oblékl další z nově nakoupených košil speciálně za účelem vypadat profi na pohovorech a vyrazil. Řešili jsme spolu jak fungují internety, trochu sítí, javascriptů, webů a vůbec všeho okolo. Bylo mi jasný, že v případě úspěchu bude mojí pracovní náplní všechno jenom ne Java. Ale to nevadí. Tak jako tak se budu hodně učit. Jedna jeho speciální otázka nebo spíše malý rébus mi utkvěl v paměti. Můžete si sami zkusit, jestli byste na to přišli:

Máte váhu, kterou můžete jednou použít. Máte 5 sklenic. V každé sklenici je 10 fazolí. Jedna ze sklenic obsahuje fazole, kde fazole váží 9 gramů. Všechny ostatní sklenice mají fazole vážící 10 gramů. Jak tím jedním vážením zjístíte, která z těch pěti sklenic obsahuje lehčí fazole?

Má se tim zjistit, jak člověk přemýšlí. A jak funguje ve stresu – Když přede mě položil telefon s běžícím odpočtem na 2 minuty. Každopádně na řešení hádanky jsem přišel a měl jsem z toho potom velkou radost 🙂

V pondělí ráno mě Chris vzbudil telefonátem, kdy mi oznámil, jestli mam opravdu o nabízenou pozici zájem. Že on má zájem o mě 🙂 A tak jsem jel hned další den podepsat smlouvu.

Že prý se mu na vypsanou pozici přihlásilo 112 životopisů. Z nich vybral 12 lidí, se kterými se sešel osobně. No a nakonec jsem dostal přednost před jiným uchazečem, který měl sice více zkušeností na papíře, ale měl menší „drive“ než já. Ať už to znamená cokoliv 🙂

Chris mě nabral na seniorní pozici. Akorát se teda podle pohovoru neví, jestli jsem opravdu senior nebo ne. Takže mám ve smlouvě „Intermediate Full Stack Developer“ s tím, že se během zkušební doby tří měsíců uvidí, jak nám vyhovuje naše spolupráce. A pokud pude všechno podle plánu a já se osvědčim, dostanu novou pracovní nabídku už s pozicí seniora a zhruba 15% přidáním na výplatě.

V nové práci mam za sebou dva týdny. Tak ještě trochu k samotné pracovní náplni. Bude to trochu více technické, takže tomu teď mami asi nebudeš uplně rozumět 🙂 Firma Bosun Technologies má na starosti několik projektů a jedním z nich je i systém objednávek a vlastně takový eshop pro veterinární kliniku (proto mají svůj kanclík přímo tam). Na frontendu bootstrap šablona s jquery. Na backendu c# běžící v mono na ubuntu. Vývoj na MacBook Pro v sublime text. Deploy kopírováním jednotlivých souborů na server. Jediný javascript soubor má asi pět tisíc řádků.

Z tohoto stavu věcí jsem byl na začátku dost smutný. Takový jakoby nemoderní způsob vývoje. Ale po dvou týdnech to nakonec vypadá zajímavě, protože jako najatý senior mam možnost spoustu věcí zlepšit a bude to hodně různorodé, takže se toho budu moci opravdu hodně naučit. První týden jsem se bavil tím, abychom zautomatizovali nasazení. Výsledkem je, že se pro vývoj i na produkci používá docker. A pro produkční build se soubory automaticky stahují z git repozitáře, takže už žádné ruční kopírování. Teď se bavím doprogramováním možnosti vrácení vadných produktů v eshopu. A protože je cílem toto eshop řešení následně přeprodávat, budu ho celé přepisovat do reactjs.

A co mí kolegové? Tak Chrise už trochu znáte. Původem Angličan, žije se svojí rodinou v Aucklandu přes pět let. Věčnej vtipálek. Má dost přehled a vlastně on je důvodem, proč jsem kejvnul na tuhle pracovní nabídku. V kanceláři tráví asi tak polovinu pracovní doby.

Nastya je Ruska s asijskými předky. Je jí asi 35 (na asiatech se to moc nedá poznat) a v Aucklandu bydlí 4 roky. Tolik je Ukrajinec a je mu asi tak 25. Vlastně jsem se na jejich věk nikdy nezeptal..

Teď, když už mam práci, tak si můžeme najít nějaké pěkné bydlení poblíž. Zatim bydlíme v centru a jedna cesta autobusem do práce trvá zhruba hodinu, což neni uplně ideální. Ale o tom zase někdy příště 🙂

Proč bychom sem měli psát každej den? Sorry jako. 🙂

Ale popravdě to teď uplně nebylo naší prioritou. Navíc jsme opustili cestovatelský režim a pozvolna přešli zpátky do reálného života. A je to teda drsný.

Z města Rotorua jsme jeli tou nejpřímější cestou do Aucklandu. Bylo tam po cestě ještě pár zajímavostí, ale protože byla předpověď počasí naprd, tak jsme si řekli, že se tam někdy vrátíme z Aucklandu o víkendu. Je to pod dvě hodiny cesty.

Na první dvě noci v největším městě NZ nám přístřešek poskytl Ondra. Tímto ještě jednou velice děkujem 🙂 Měli jsme tak šanci promyslet, jak přesně chcem na začátku postupovat. Vyšlo nám z toho, že než si najdem práci, tak by to chtělo levnější ubytování. Dočasně tak bydlíme kus za městem (20min autem, 1hod busem do centra) u Číňana přes airbnb. Klasickej barák okupujeme s dalšíma dvěma párama. Aspoň mi má kdo dělat společnost při večeři, když Lena zevlí v posteli na skypu nebo u seriálů.

A co ty práce? No já si hledam pozici Java Developer – vlastně to, co jsem dělal v Praze. A protože se toho nebojim, hledam seniorní pozici. Jakože jsem hodně zkušenej a dobrej v tom, co dělam. Tak uvidíme, jestli to klapne 🙂

Jinak je to podobný jak v Česku. Jsou tu dva typy možnosti spolupráce. Buď jako contractor (naše OSVČ) nebo klasickej zaměstnanec. A jako u nás, contractor bere daleko víc a je placenej od hodiny. Navíc jsou tu kontrakty fixní (většinou s možností prodloužení) na 3 nebo 6 měsíců. Takže pro mě ideálka, jestli se budeme vracet do ČR. Na druhou stranu kontraktorských pozic neni tolik. Třeba každá desátá. Takže tomu dam ještě tak tejden nebo dva a pokud se nezadaří, tak bych začal zkoušet i ty zaměstnanecký pozice. Akorát tam je to komplikovanější. Jednak si myslim, že se uplně firmy nepohrnou do nabírání blázna, co se nejspíš za půl roku vytratí. Dále mi vízum zakazuje mít permanentní pozici, takže bych si musel domluvit, aby mi na jinak permanentní smlouvu dali datum ukončení spolupráce. A nebo by mi museli zasponzorovat pracovní vízum. No je to legrace 🙂

A jsem z toho hledání trochu nešťastnej, protože tu pracujou hodně s AWS nebo hledaj Full Stack Developery, jakože k Javě hledaj i AngularJS nebo React v jednom. Moc tomudle přístupu nerozumim, ale je to tak. Což mě teda trochu diskvalifikuje, protože ani s jednim moc zkušeností nemam. AWS jsem se rozhodl dohnat, tak se teď učim na AWS Solutions Architect certifikaci. Abych se při tom čekání na pohovory moc nenudil. A pak začnu dohánět i ten frontend. Tak proto bylo psaní příspěvků odsunuto na druhou kolej.

No a Lenka si zatim hledá cokoliv poblíž, kde teď bydlíme. Protože plán je takovej, že já si najdu práci, pak si poblíž mý práce najdem bydlení a pak si Lenka najde něco v okolí.

No tak co ještě bych vám pověděl? Včera (1. 4.) tu byl významný den. Měl jsem narozeniny 😀 Lenka o mě celý den pečovala (více než obvykle). K obědu mi uvařila mojí oblíbenou rajskou omáčku, jako dezert pak upekla cheesecake. A dostal jsem kokosový olej, takže jsem si mohl vychutnat moc příjemnou masáž 🙂 A já si včera dopřál hned tři sprchy! A 10km běh k tomu.

Zajímavý, jaký všechny věci člověk bere za samozřejmý. Po 4 měsících strávených v autě si na našem airbnb moc užíváme:

• na záchod (hlavně v dešti) se nemusí ven ke stromku
• člověk si může kdykoliv dopřát (teplou) sprchu
• nemusí se řešit, jak moc je nabitej notebook nebo powerbanka
• stabilní wifi internet
• lednice chladí sama od sebe a nemusí se do ní tak kupovat zmražený potraviny nebo chlazený pivko, aby udržela teplotu – narozdíl od našeho chladícího boxu
• no a vlastní pračka taky neni uplně k zahození 🙂

Tak zas někdy příště 😉

Úterý

Vydali jsme se na další zvířecí farmu. Pravidelný čtenář si již jistě povšiml, že se nějak podezřele často vyskytujeme na těchto místech. A není tomu náhodou. Lenka by si totiž po návratu do ČR chtěla také založit zvířecí farmu, kde by si dětičky z Brna mohly pohladit a pochovat různá domací zvířata. Že prej to je její celoživotní sen. A kdo jsem já, abych jí po jejích snech šlapal, že? Takže se snažíme navštívit každou farmu v okolí, abychom načerpali inspiraci 🙂 A jaká že byla tahle farma?

Velkou výhodou Lilliput Farm Fun & Animal Park bylo množství stromů na jejich pozemku. Ty tak poskytovaly příjemný stín jak pro nás, tak pro zvířata. Dále potom jednoduchá okružní cesta, po které se šlo a člověk tak viděl všechna zvířata a nemusel moc řešit, kudy se má vlastně vydat. Ze zvířat nás nejvíce bavil chlupatej bílošedivej oslík a bílej papoušek. Ten si natažením pařátku vynutil svezení na ruce a vůbec se mu nechtělo zpátky na bidýlko. Musela nás zachránit majitelka farmy a ptáka zpátky nalákat na křupku 🙂 Uplně nejlepší bylo, že se papouch nechal hladit. A měl radši chlapy než ženský. A neměl rád děti. Prostě správnej charakter 🙂 Sympatický taky bylo malý prasátko, který se připojilo k člověku na začátku farmy a celý okruh nám dělalo společnost.

Při opouštění farmy jsme si všimli letáku s farmou s čerstvým mlékem. Takže vám může být hned jasné, kam se následně ubírala naše cesta 🙂 Lenka opět podojila automat o litr lahodného čerstvého mléka a ještě k tomu jsme pokecali se zjevně se nudícím farmářem.

Dále jsme navštívili Huka Falls. Cizím obrázkem níže si ušetřím 1000 slov. V brožuře psali, že prej tudy za 11 vteřin proteče jeden olympiskej stadion. Moc si to teda nedovedu představit, když vezmem šatny a tribuny a parkoviště a bůhví co ještě. Ale tak asi to bude pravda, když to tam píšou.

Následovala návštěva Craters Of The Moon. Za malý poplatek si člověk mohl projít asi hodinovou cestu jakoby měsíční krajinou se spousty kouřícími krátery. Ptáte se, proč kouří? Mezi městy Taupo a Rotorua se nachází aktivní geotermální půda, takže skoro každá škvíra tady vypouští páru se silným sirným zápachem (asi jako zkažený vejce). Je tu také spoustu teplých (až horkých) pramenů, řek, vodopádů, gejzírů a různých bublajících (vařících) jezírek.

Po kráterech se Lenka dočkala vytoužené sprchy. Už jsem vypozoroval, že po pár dnech bez možnosti si umejt hlavu se Lenka začne jakoby měnit 😀 A člověk pak moc nechce bejt poblíž té nové Lenky 😀 Každopádně sprcha byla pouze kraťoučká, protože jsme jednak museli mazat na další atrakci a druhak byla veřejná placená, takže tekla přesně 4 minuty. Výborná příležitost trénovat pozitivní myšlení. Takže se mi Lenka vrátila ze sprchy celá usměvavá, protože byla moc ráda za tu skvělou a jedinečnou příležitost si umejt hlavu a vůbec vlastně nenadávala a nebyla nasraná, že ta sprcha byla moc krátká a že pak slíbená studená voda už netekla a že nestihla tohle a tamto. Dobře no, bylo to přesně opačně 😀

Pospíchali jsme, protože přesně ve čtyři hodiny odpoledne nechaj na chvilku protejkat místní vodní elektrárnu. Díky tomu má člověk možnost vidět, jak se skalnatý kaňon postupně zaplňuje vodou až do divoké řeky.

Tím bylo město Taupo vyčerpáno a pokračovali jsme severním směrem. Cestou jsme potkali bazének s teplou vyvěrající vodou jménem Butchers Pool (řezníkovo bazén). Pamatujete, jak jsem mluvil o tý geotermální aktivitě, že? Tak tady si to obetonovali a udělali tak z toho takový veřejný neplacený lázničky 🙂 Voda ale byla dost špinavá, tak jsme si pouze ocachtali nohy.

Další zastávkou byla Hot’n’Cold řeka. Velice zajímavý úkaz, kde se spojují dva prameny. Jeden je studený a druhý horký. Díky tomu si koupající se člověk v soutoku může jednoduše „nastavit“ tu správnou teplotu. Super relax zadarmíko místečko. No já tam byl naprosto v zenu. Lenka o trochu méně 😀 Protože si po ohrožení života amébou v minulých minerálních lázních vypěstovala fóbii na teplou minerální vodu obsahující tuhle měňavku. Naštěstí se po chvilce uvolnila a oba jsme si tak mohli užít tohle skvělý místečko.

Docela nabitý den, co? Začalo se stmívat a my našli útočiště na jednom opuštěném parkovišti. Zelený trávníček vedle auta nás ještě vyzval k cvičení, po kterém jsme upadnuli do postele (nebo co to v tom autě vlastně máme).

Středa

Po probuzení jsme zkontrolovali Mud Pool, který se nacházel hned u našeho parkoviště. Velké bahnité jezírko, které nepřetržitě bublá a vydáva roztomilé zvuky. Nějakym zvláštním způsobem je pro mě pozorování bublajícícho bahna stejně uspokojivé jako sledování vodopádu.

Následovala procházka na vrcholek Rainbow Mountain. Bylo to naplánované tak, abychom nahoru dorazili kousek před 10:15, protože v tento čas se uměle aktivuje (nasypání mýdla) jeden z velkých gejzírů o kousek vedle v placeném parku. Bohužel jsme žádný gejzír neviděli :-/ Alespoň jsme na druhé straně kopce spatřili úchvatně vypadající kopečkovitou krajinu.

Po obědě jsme dorazili do města Rotorua. Nejdříve jsme se prošli po místním sekvojovém lese. Zastavili jsme se na vyhlídce, odkud byl vidět další gejzír. Ten měl vrcholit jednou až dvakrát za hodinu. Když jsme tam dorazili, tak gejzír trošku prskal. Tak že si na tu erupci počkáme. Po hodině čekání gejzír přestal frčet uplně. V tu chvíli jsme si uvědomili, že celou tu dobu jsme vlastně koukali na to nejlepší, co ten gejzír dovede. No nevadí.

Z knižního průvodce Rough Guide (díky Kartičovi s Veru za skvělý dárek 🙂 ) jsme se dozvěděli, že místní ptáci nemusí sedět na vejcích. Proč? No přece protože je zdejší půda díky geotermální aktivitě tak teplá 🙂 A teď tuhle blbost už nikdy nezapomenete 😉 Jo a ty sekvoje tu rustou třikrát rychleji než v jejich domovské Californii. Toliko asi k naučným zajímavostem.

S autem zaparkovaným docela v centru města jsme šli obhlídnout okolí. Nejdříve zahrady. Jak jinak než plné sirných smradlavých bublajících jezírek. V centru města jsme si dali boží točené pivko s ještě skvělejšíma křídlama. Musíme se přece za to bydlení v autě taky někdy trochu rozmazlit 🙂 Potom jsme zabrousili do dalšího parku, kde jsme objevili bazénky s teplou vodou hluboké tak akorát na ponoření nohou. Jenom škoda, že byly obklopené heštegama, áčkama nebo prostě asiatama. I tak jsme se vmáčkli a chvilku dali již docela uchozeným nohou odpočinout v teplé smradlavé lázni.

Po parku jsme se již začli vracet zpátky k autu. Posledním zajímavým místem byla původní maorská vesnice. Dnes už vlastně takové menší chudší předměstí. Ze skoro každého kanálu se tu line všudypřítomná sirná pára. Opravdu celé město smrdí po zkažených vejcích. V průvodci tvrdili, že si na to člověk po chvíli zvykne. NE! Neni tomu tak 🙂

Úterý

 

  

Středa

Čtvrtek

Pátek