Úterý
Vydali jsme se na další zvířecí farmu. Pravidelný čtenář si již jistě povšiml, že se nějak podezřele často vyskytujeme na těchto místech. A není tomu náhodou. Lenka by si totiž po návratu do ČR chtěla také založit zvířecí farmu, kde by si dětičky z Brna mohly pohladit a pochovat různá domací zvířata. Že prej to je její celoživotní sen. A kdo jsem já, abych jí po jejích snech šlapal, že? Takže se snažíme navštívit každou farmu v okolí, abychom načerpali inspiraci 🙂 A jaká že byla tahle farma?
Velkou výhodou Lilliput Farm Fun & Animal Park bylo množství stromů na jejich pozemku. Ty tak poskytovaly příjemný stín jak pro nás, tak pro zvířata. Dále potom jednoduchá okružní cesta, po které se šlo a člověk tak viděl všechna zvířata a nemusel moc řešit, kudy se má vlastně vydat. Ze zvířat nás nejvíce bavil chlupatej bílošedivej oslík a bílej papoušek. Ten si natažením pařátku vynutil svezení na ruce a vůbec se mu nechtělo zpátky na bidýlko. Musela nás zachránit majitelka farmy a ptáka zpátky nalákat na křupku 🙂 Uplně nejlepší bylo, že se papouch nechal hladit. A měl radši chlapy než ženský. A neměl rád děti. Prostě správnej charakter 🙂 Sympatický taky bylo malý prasátko, který se připojilo k člověku na začátku farmy a celý okruh nám dělalo společnost.
Při opouštění farmy jsme si všimli letáku s farmou s čerstvým mlékem. Takže vám může být hned jasné, kam se následně ubírala naše cesta 🙂 Lenka opět podojila automat o litr lahodného čerstvého mléka a ještě k tomu jsme pokecali se zjevně se nudícím farmářem.
Dále jsme navštívili Huka Falls. Cizím obrázkem níže si ušetřím 1000 slov. V brožuře psali, že prej tudy za 11 vteřin proteče jeden olympiskej stadion. Moc si to teda nedovedu představit, když vezmem šatny a tribuny a parkoviště a bůhví co ještě. Ale tak asi to bude pravda, když to tam píšou.
Následovala návštěva Craters Of The Moon. Za malý poplatek si člověk mohl projít asi hodinovou cestu jakoby měsíční krajinou se spousty kouřícími krátery. Ptáte se, proč kouří? Mezi městy Taupo a Rotorua se nachází aktivní geotermální půda, takže skoro každá škvíra tady vypouští páru se silným sirným zápachem (asi jako zkažený vejce). Je tu také spoustu teplých (až horkých) pramenů, řek, vodopádů, gejzírů a různých bublajících (vařících) jezírek.
Po kráterech se Lenka dočkala vytoužené sprchy. Už jsem vypozoroval, že po pár dnech bez možnosti si umejt hlavu se Lenka začne jakoby měnit 😀 A člověk pak moc nechce bejt poblíž té nové Lenky 😀 Každopádně sprcha byla pouze kraťoučká, protože jsme jednak museli mazat na další atrakci a druhak byla veřejná placená, takže tekla přesně 4 minuty. Výborná příležitost trénovat pozitivní myšlení. Takže se mi Lenka vrátila ze sprchy celá usměvavá, protože byla moc ráda za tu skvělou a jedinečnou příležitost si umejt hlavu a vůbec vlastně nenadávala a nebyla nasraná, že ta sprcha byla moc krátká a že pak slíbená studená voda už netekla a že nestihla tohle a tamto. Dobře no, bylo to přesně opačně 😀
Pospíchali jsme, protože přesně ve čtyři hodiny odpoledne nechaj na chvilku protejkat místní vodní elektrárnu. Díky tomu má člověk možnost vidět, jak se skalnatý kaňon postupně zaplňuje vodou až do divoké řeky.
Tím bylo město Taupo vyčerpáno a pokračovali jsme severním směrem. Cestou jsme potkali bazének s teplou vyvěrající vodou jménem Butchers Pool (řezníkovo bazén). Pamatujete, jak jsem mluvil o tý geotermální aktivitě, že? Tak tady si to obetonovali a udělali tak z toho takový veřejný neplacený lázničky 🙂 Voda ale byla dost špinavá, tak jsme si pouze ocachtali nohy.
Další zastávkou byla Hot’n’Cold řeka. Velice zajímavý úkaz, kde se spojují dva prameny. Jeden je studený a druhý horký. Díky tomu si koupající se člověk v soutoku může jednoduše „nastavit“ tu správnou teplotu. Super relax zadarmíko místečko. No já tam byl naprosto v zenu. Lenka o trochu méně 😀 Protože si po ohrožení života amébou v minulých minerálních lázních vypěstovala fóbii na teplou minerální vodu obsahující tuhle měňavku. Naštěstí se po chvilce uvolnila a oba jsme si tak mohli užít tohle skvělý místečko.
Docela nabitý den, co? Začalo se stmívat a my našli útočiště na jednom opuštěném parkovišti. Zelený trávníček vedle auta nás ještě vyzval k cvičení, po kterém jsme upadnuli do postele (nebo co to v tom autě vlastně máme).
Středa
Po probuzení jsme zkontrolovali Mud Pool, který se nacházel hned u našeho parkoviště. Velké bahnité jezírko, které nepřetržitě bublá a vydáva roztomilé zvuky. Nějakym zvláštním způsobem je pro mě pozorování bublajícícho bahna stejně uspokojivé jako sledování vodopádu.
Následovala procházka na vrcholek Rainbow Mountain. Bylo to naplánované tak, abychom nahoru dorazili kousek před 10:15, protože v tento čas se uměle aktivuje (nasypání mýdla) jeden z velkých gejzírů o kousek vedle v placeném parku. Bohužel jsme žádný gejzír neviděli :-/ Alespoň jsme na druhé straně kopce spatřili úchvatně vypadající kopečkovitou krajinu.
Po obědě jsme dorazili do města Rotorua. Nejdříve jsme se prošli po místním sekvojovém lese. Zastavili jsme se na vyhlídce, odkud byl vidět další gejzír. Ten měl vrcholit jednou až dvakrát za hodinu. Když jsme tam dorazili, tak gejzír trošku prskal. Tak že si na tu erupci počkáme. Po hodině čekání gejzír přestal frčet uplně. V tu chvíli jsme si uvědomili, že celou tu dobu jsme vlastně koukali na to nejlepší, co ten gejzír dovede. No nevadí.
Z knižního průvodce Rough Guide (díky Kartičovi s Veru za skvělý dárek 🙂 ) jsme se dozvěděli, že místní ptáci nemusí sedět na vejcích. Proč? No přece protože je zdejší půda díky geotermální aktivitě tak teplá 🙂 A teď tuhle blbost už nikdy nezapomenete 😉 Jo a ty sekvoje tu rustou třikrát rychleji než v jejich domovské Californii. Toliko asi k naučným zajímavostem.
S autem zaparkovaným docela v centru města jsme šli obhlídnout okolí. Nejdříve zahrady. Jak jinak než plné sirných smradlavých bublajících jezírek. V centru města jsme si dali boží točené pivko s ještě skvělejšíma křídlama. Musíme se přece za to bydlení v autě taky někdy trochu rozmazlit 🙂 Potom jsme zabrousili do dalšího parku, kde jsme objevili bazénky s teplou vodou hluboké tak akorát na ponoření nohou. Jenom škoda, že byly obklopené heštegama, áčkama nebo prostě asiatama. I tak jsme se vmáčkli a chvilku dali již docela uchozeným nohou odpočinout v teplé smradlavé lázni.
Po parku jsme se již začli vracet zpátky k autu. Posledním zajímavým místem byla původní maorská vesnice. Dnes už vlastně takové menší chudší předměstí. Ze skoro každého kanálu se tu line všudypřítomná sirná pára. Opravdu celé město smrdí po zkažených vejcích. V průvodci tvrdili, že si na to člověk po chvíli zvykne. NE! Neni tomu tak 🙂