Abel Tasman

První na programu dne byla návštěva Waikoropupu Springs. Údajně druhá nejčistější voda na světě. První je nějakej zmraženej kus ledu na Antarktidě. Pramen to je opravdu úchvatný. Obrovské množství vody vyvěrá jakoby odnikud a celé je to doplněné kachnama a krásnou vegetací okolo. Koupat se v tom ale nedá. Je to posvátný, takže se toho člověk nemůže ani dotknout. Tak jsme se moc dlouho nezdrželi.

 

Pak jsme navštívili jeskyni Rawhiti Cave. Ta je zajímavá tím, že zde krápníky žijou v symbióze s mechama. Dohromady tvoří fialovo-šedo-zelený les více jak tisíce stalagnátů. Ale protože do jeskyně se dá pouze nahlédnout z vyvýšené plošiny, ani tady jsme se dlouho nezdrželi. Zmlsanej zdejšíma jeskyněma nabitýma dobrodružným prolézáním a svítícíma červama tuhle poslední jeskyni hodnotim jako těžkou nudu.

  

Inu vydali jsme se směrem k tracku Abel Tasman. Největšímu turistickému lákadlu zdejší oblasti. Cestou jsme ovšem potkali farmu, která nabízí čerstvé mléko. Lenka se uplně splašila a že prej se tam určitě musíme zastavit. Otočili jsme to a ten automat jsme podojili o litr čerstvého mléka. Lenka z toho byla uplně v rauši. Že prej to hodně pila, když byla malá. Je ale pravda, že to mlíko chutnalo opravdu dobře a celý litr jsme vypili na posezení.

Posilněni čerstvým mlékem jsme si dali procházku jménem The Grove – limestone boulder garden jungle. Džungle plná vápencových kamenů. Kratičká, ale zajimavá.

Na spaní jsme zaparkovali hned u silnice, kde prý nějaká pani každý ráno v sedum hodin prudí, že se tam nespí přespávat. Řekli jsme si, že jí ošálíme a nařídili si budíka na 6:30 😃

Opravdu se nám povedlo vstát brzo ráno a vyrazit k severní části Abel Tasmana. Šli jsme část od Totaranui k Separation Point a zpět. Dohromady okolo patnácti kilometrů. Cestou jsme potkali opravdu zlatavé pláže a na samém konci i pár lachtanů. Ale druhé Vánoce se u Lenky dostavily ve chvíli, když kolem nás proplaval tučňák! Byl zrovna na lovu. O chvíli později jsme ho spatřili ještě jednou na druhé straně Separation Pointu. Je to vskutku zajímavý pohled vidět tyhle zviřátka v jejich přirozeném prostředí. No co vám budu povídat, zase jsem nemohl Lenu tam odsud dostat 😀

Cestou zpátky jsme dali na jedné z pláží koupačku. Voda ale byla moc studená a na sluníčku to zase moc pálilo. Navíc si Lenka (když jsme se od začátku plánovali koupat) zapomněla ručník 😀 Takže jsme na pláži moc nepobyli a razili jsme zpět k autu.

No a abychom ze sebe smyli tu slanou vodu, zamířili jsme si to k vodopádu. Nebyl špatnej, ale dělal hroznej rámus, a proto jsme si našli koupací místečko kousek po řece. Voda byla ukrutně ledová a navíc na nás bylo hrozně moc vidět z pěší cesty vedoucí k vodopádu. Což zjistila zrovna Lenka, když nějakej pán s úsměvem na tváři hodnotil její zadek v tangách. Což zase hodnotila zcela negativně pánovo manželka. No já se bavil 😀

Celý Abel Tasman trek je vícedenní. Nejobvyklejší varianta trvá 3 dny a člověk během této doby musí spát v místních oficiálních chatách. Které jsou ale jednak docela drahé a druhak hodně dopředu zamluvené. Ani jedno nám moc nehrálo do karet, a tak jsme zvolili variantu vidět kousek ze severní části a kousek z jižní časti. Ráno jsme se nechali lodí dovézt kus po směru chůze (do Anchorage bay) a došli jsme si to zpátky k autu. Nejvtipnější bylo, že jsme se nalodili už na souši u kanceláře lodní společnosti a až traktor nás dotáhl na pláž a nacouval s náma do moře 😃

Odpoledne jsme si dali relax a prošli jsme si městečko Motueka. Centrum v podstatě podél hlavní cesty. Moc toho tam neměli, tak jsme si aspoň u parčíku uvařili moc dobré krevety se zeleninou a quinou.

Hlavním programem byla návštěva Animal Farm. Ale ta otevírala až v deset. Což bylo super, protože jsme konečně mohli dospat. Ještě jsme se cestou stavili pro zrovna nasbírané čerstvé jahody. A vůbec. Tady na severu (kde je tepleji) je spoustu sadů a plantáží, takže se tady hojně vyskytují podomní prodeje vypěstovaných produktů přímo ze zahrady, což je super. Ale místo výběrčího peněz tam člověk potká jenom dírku na peníze. Říkaj tady tomu Honesty Box. Prostě stará dobrá poctivá platba za odebrané zboží.

Na farmu jsme dorazili o půl jedenácté. Což bylo právě včas se porozhlédnout a připravit se na kozí závod, který startoval v jedenáct. Docela legrační program (spíše pro děti). Čtyři mladé kozí závodnice se vypustí ze startovací klece a musí doběhnout asi padesát metrů přes různé překážky až do cílové pásky, kde na ně čekají lahve s mlíkem. Jinak jsme tam viděli spoustu zvířátek – k prohlédnutí na fotkách. Cenu za roztomilost suverénně vyhráli malí pašíci a mládě páva 😃 A Lenka si opět potvrdila (po Vietnamu), že má jakési spojení vyššího druhu s vodním bůvolem 😀 Jinak v porovnání se zvířecí farmou v Kaikouře se nám tahle zdála moc velká a roztahaná.

Poté jsme se stavili u malé pobřežní promenády. Nic nás tam ale jídelně nezaujalo, a tak jsme spáchali michaná vajíčka s paprikou. Co nás ale velice zaujalo byl obchůdek s klobouky. Já už jsem se dlouhou dobu porozhlížel po nečem, co by mě ochránilo před zdejším vražedným slunkem a nemělo to rovný kšilt 😃 A Lenka mi tady vybrala slamák 😃 Navíc byl v bezkonkurenční akci jeden za $10 nebo dva za $10, a tak si teda Lenka vybrala taky jeden. Ten její princeznovskej můžete vidět níže na fotkach, ten muj třeba někdy příště 😃

Odpoledne jsme dorazili do města Nelson. Lenka si v obchodě se sportovníma potřebama vyměnila reklamací boty, které se jí po pár dnech nošení rozlepily, za nové. Tak schválně, jak dlouho vydrží tenle pár. Taky vyreklamovala legíny, které se začaly neskutečně párat. Bohužel zde už stejné neměli, a tak jsme nenašli náhradu a vrátili nám peníze. Což je sice fajn, ale ne tak moc pro Lenku, která si je zamilovala. Život je boj no. Abychom trochu pozvedli náladu, koupili jsme aspoň náušnice 😃 A hned bylo zase dobře 😃 Prošli jsme si kousek města podél řeky a zamířili do auta. Přece jenom toho už dneska bylo dost.

Tak zase pa 🙂