Už přes týden bydlíme v našem novém domečku. Je to tu super a musím uznat, že je fakt paráda bydlet sám 😀 Na spolubydlení už jsme prostě asi staří. Je to malinký domek, ale pro dva lidi je to víc než dostačující. Máme k dispozici ložnici se šatnou a velikou prosvětlenou kuchyň s obyvákem, ze kterého se jde na terasu a na zahradu. Domeček má ještě jeden pokoj, takovou pracovnu, kterou si ale majitelé zaplnili věcmi, co jsme tu nepotřebovali a zamkli ji. Jako velké plus považuji mini topení v šatně, které udržuje oblečení v suchu, jelikož ta vlhkost je tu opravdu neskutečně vysoká. Za 14 dní přes Airbnb jsme pochopili, že bez topení tu opravdu člověk neví, co to je suchý kus oblečení. Když jsem tam dala večer sušit oblečení vyždímané z pračky, tak bylo ráno víc mokré než večer.
Jelikož máme u domečku sympatickou zahrádku i s kurníkem a výběhem pro slepice, rozhodla jsem se této situace využít a pořídit si tři slepičky. Majitelé se slepic před odjezdem zbavili, ale dovolili mi si sem pořídit vlastní, takže to byla veliká radost. Koupila jsem si klasický hnědky, co jsou u nás ve velkochovech. Mají šest měsíců a už pravidelně snáší. Koupila jsem je od nějaké Asiatky na netu, co má organickou slepičí farmu. Ta mi je dovezla do centra Aucklandu a předala mi je před nóbl kasinem, což mě trochu pobavilo. Doma jsem je zkontrolovala a zjistila jsem, že mají vícero druhů breberek. Byly chovaný ve volném výběhu, takže chápu, že se to může stát, ale člověk by je měl zkontrolovat než je někomu prodá. Celý večer jsem strávila studiem čmelíků, slepičích vší a dalších parazitů a hledala nejlepší způsob, jak se jich zbavit. Holky zůstaly přes noc v krabici v garáži. Přiznám se, že mi jich bylo líto, ale šlo jen o jednu noc. Ráno jsme s Marou vyrazili do obchodu pro žrádlo, seno a DE pudr. Jsou to vlastně namleté schránky korýšů a má to fungovat tak, že to ty breberky vysuší k smrti. Jak můžete vidět na videu, tak jsem holky opudrovala velmi precizně a prášilo se z nich ještě další den. Hned po přepudrování jsem je vypustila do kurníku a za pár hodin i do ohrady. Holky se tam rychle rozkoukaly a během chvilky se jim podařilo z ohrady utéct. Další minimálně hodinu jsem strávila výrobou pevnosti Boyard, kterou už holky jen tak nepřekonají.
Během dvou dnů už mi snesly čtyři vajíčka. Asi si dokážete představit mojí radost z prvního nalezeného vajíčka. Ostatně stejná radost byla s každým dalším. Pár slavnostních výskoků, informování Mary se slavnostní ukázkou, fotodokumentace a chlubení se na FB 😀
Dneska jsem s nimi strávila asi hoďku v ohradě, abych se je naučila rozpoznávat. Jednu už rozeznám, je větší než ostatní a má jiný hřebínek. Jmenuje se Alfa. Je to totiž alfa slepice ve slepičí hierarchii. Slepice mají klovací řád. Alfa slepice může klovnout všechny ostatní slepice. Další slepice může klovnou všechny ostatní slepice kromě alfy. Takhle to jde až k té poslední šikanované chudině, kterou můžou klovnout všechny, ale ona nemůže klovnout nikoho. No a já už jsem vypozorovala, že v tomhle hejnu je Alfa tou na vrcholu žebříčku. Ty zbylé dvě jsou menší a skoro stejné, takže mi bude trval dýl, než se naučím je rozeznat.
Moc mě baví moje farmářské začátky a doufám, že mi to vydrží
To video je zbytečně dlouhý, stačí vám prvních pár vteřin, kde vidíte, jak ji posypávám a prohlásím svůj inteligentní komentář, že můžu dát tu slepici hlavou vzhůru.