Pátek 23.12.
Ráno jsme ještě trochu ochodili jezero Tekapo a pokračovali jsme k jeho bráškovi – jezeru Pukaki. Před samotným ubytováním se jsme si dali procházku podel pobřeží až k maličké oblázkové pláži. Nejdřív jsme z ní vyděsili všechny zajíčky. Pak jsme si tam sami hověli a kochali se krásným výhledem na jezero samotné a na zasněžené vrcholky kopců v dáli. Musim se vám k něčemu přiznat – Lena mě porazila ve hře strefování se do kamene oblázkem.
Procházka podel pobřeží jezera byla super v tom, že jsme si mohli vyhlídnout skvělé piknikové místečko (s jídelním stolem), kde jsme se později ubytovali s Emilem (naším campervanem). K večeři se servíroval přenádherný západ slunce a micháná vajíčka v kombinaci s chlebem, máslem a vajíčkem na tvrdo 🙂
Sobota 24.12.
Mělo být hezky. Jakože slunce a azura bez obláčku hezky. To je vždycky dobrý znamení, když jdete za panorámatama. Takže jsme si přivstali, abychom z toho přenádhernýho dne měli co nejvíc. Čekal nás totiž Mount Cook. A abychom se takle o vánocích neflákali a vytěžili z toho nejvíc, pečlivě jsem to naplánoval 🙂
Jako první na řadu přišla nevinná vyhlídka Glacier View Track. Prej must see (nutno vidět). Cesta trvala patnáct minut, tak jsem to zařadil na začátek dne. Jednak byla jistota, že je hezky a druhak existovala nemalá šance, že už na konci dne budem unavený a nikam se nám chtít nebude 🙂 Po krátkém výstupu nás přivítalo mléčné ledovcové jezero i s dost zaprášeným (naprosto černým ledovcem). Mléčné proto, že je obarvené sutí z pod ledovce. Pokochali jsme se dostatečně. A dozvěděli jsme se (hlavně Lena), že ledovec je vlastně ta velká masa hmoty jakoby rozlitá uprostřed údolí a nejenom to bílý na vršku kopce. Nejzajímavější byla úvaha, že vlastně ty plovoucí kry v jezeře se tam dostaly tak, že se z vrcholu toho kopce skutálely 🙂
Druhá procházka Hooker Valley Track byla krapet náročnější. 10km celkem krásným údolí s výhledem na zasněžené kopečky. O zábavu cestou se nám postaraly houpací mosty, protože Lenka se bojí výšek 🙂 Na konci údolí na nás čekalo další ledovcové jezero. Tohle ale bylo skvělé v tom, že jsme došli až k jeho hladině a nekolik ledových ker bylo vyplavených i na povrch, takže jsme na nich mohli zablbnout a zárověň se i tímle sněholedem aspoň trochu přiblížit našim českým vánocům, tak jak je známe. Trochu ledovce jsem v igelitovém pytlíku donesl zpátky do auta, abychom měli chlazení do našeho chladícího boxu 🙂
K obědu špagety a odpočinek před třetí a poslední aktivitou Sealy Tarns Steps. Výstup 500 výškových metrů – 2200 schodů. V půlce jsme to málem zabalili (Lena), ale nakonec jsme se vyhecovali a vyšlápli jsme to celý. A jak jsme byli rádi! Poprvé jsme tam potkali horského papouška Kea. Nakonec jsme na sebe byli moc pyšní, že jsme to nevzdali. Ale už se moc netěšíme, jak nás všechno bude zítra bolet 😀
Abych Lenu jenom nehejtoval (když jsou ty Vánoce :-), tak dnes jsem na ní dvakrát pyšnej. Jednak, že zvládla boj se schodama a druhak, že připravila (poprvé ve svém životě) bramoborový salát. A že byl znamenitý! V kombinaci s místní variantou kapra koupeného obaleného, zmraženého a připraveného rovnou na pánev nám to spolu s barevnýma světýlkama a lahví vína utvořilo krásný večer vánoční 🙂
