Brzo ráno jsme dorazili na města Ajuthaja. Je to zaniklé město, které bylo v letech 1350 – 1767 centrem siamského království v dnešním Thajsku. Dorazili jsme kolem šesté ráno a naše ubytování bohužel otevíralo až o půl osmé. Únava byla silnější než já, takže jsem si na bezďáka ustlala na chodníku a zatáhla to před vchodem do ubytka, u čehož mě Mara samozřejmě nezapomněl vyfotit, takže se můžete pokochat, jaká jsem princezna 😀
Po ranní sprše jsme si půjčili motorku a vyrazili na místní největší lákadla, buddhistické chrámy z období největší slávy tohoto města. Slečna na recepci nám dala hrs klíců od motorek, ať si nějakou vybereme. Mezi obyčejnými skůtříky stála bílá, nablýskaná Vespa, takže jsme neváhali a půjčili si jí. Slačna s tím neměla problém, a tak jsme si vesele drndali pryč. Po chvíli Marovi došlo, že si z batohu nevzal řidičák a vrátili jsme se zpět. Tam nám vysmátá slečna recepční oznámila, že se stalo nedorozumnění a půjčená Vespa je motorkou jejího přítele, která není na půjčování. Přítel vysmátě rozhodně nevypadal a poslední známky zdvořilého úsměvu mu vymizely ve chvíli, když jsme mu nebyli schopni říct, jaký druh benzínu jsme tam vlastně natankovali 😀 Paní na benzínce vypadala dost sebejistě, když nás posílala ke stojanu, tak snad z toho nebude rozchod.
Po výměně motorek už jsme brázdili silnice a prozkoumávali chrámy. V jednom z novějších chrámů seděl mnich a mávl na mě, ať jdu za ním. Posadila jsem se o schod pod něj. Začal nade mnou mávat tyčinkama a pocákal mě svěcenou vodou 😀 Nakonec jsem od něj dostala náramek na ruku. Hned se tam přihrnula spousta dalších turistů, tak jsem vycouvala a poslala tam Maru, aby si tento spirituální zážitek taky užil a abych si to mohla natočit 😀 Časem toto epesní video dodám v sestřihu.
Večer jsme byli tak unavení, že jsme ani nezašli na noční trh a zamířili rovnou do postele. A zítra zpět do Bangkoku 🙂
