Po příletu jsme byli oba dost unavení. Vstávali jsme ve 3 hodiny ráno, abychom byli v pět ráno na letišti a v sedm odletěli do Thajska. V Thajsku je o hodinu méně než v Malajsii, takže jsme přiletěli o půl deváté ráno. Rozhodli jsme se překonat spánkový deficit a vydali se prozkoumat město. Chiang Mai je druhé největší město Thajska, ale jelikož se zdržujeme převážně v historickém centru, připadá nám to tu jako malé, malebné městečko. V Chiang Mai a okolí je přes 300 chrámů, takže naší hlavní náplní dne bylo pár jich prozkoumat.
Bohužel hned ze startu jsme se na hodinu zasekli v Seven Eleven (naše Žabka nebo Brněnka 😀 ) Měli jsme problém s aktivací thajské SIM karty. Mara chtěl použít naši SIMku z minulého pobytu, jelikož mu přišlo zbytečné kupovat novou, takže když po hodině prodavač přišel na to, kde je problém, tak jsme zaplatili 50 Bathů navíc za aktivaci SIMky a konečně vypadli.
Na oběd mě Mara vzal do restaurace Cooking Love na vyhlášené mango curry. Po menším zvažování jsem ho zvolila jako top 1 jídlo, co jsem za ty dva měsíce na cestách jedla. Nasládlá, jemně pálivá omáčka s kokosovým mlékem a spoustou čerstvé zeleniny. Thajská mana.
Včera jsme se vydali na detailnější procházku městem. Prvně jsme navštívili pár největších a nejhezčích chrámů ve městě. Procházet desítky chrámů nemá moc cenu, jsou všechny dost na jedno brdo.
Když jsme si myslela, že mango curry už nic nepředčí, objevili jsme další vyhlášenou restauraci Mr Kai Restaurant známou pro tradiční místní jídlo Khao Soi (google obrázky) Byli jsme s Marou oba u vytržení. Jestli se sem někdy v životě vrátím, bude to kvůli tomuto jídlu 😀 A ten čerstvý džus z passion fruit? Nebe!
Po obědě jsme zašli na kafe do Kavárny Clay Studio Coffee. Z městského ruchu se najednou octnete v oáze klidu, uprostřed veliké zahrady plné stromů, soch a veverek. Příjemné místo na relax.
Tentokrát jsme se opravdu rozmazlovali a zašli si na tradiční thajskou masáž. V Chiang Mai mají salón, kde masírují bývalé vězeňkyně, které se tímto způsobem mají zařadit zpět do společnosti. Tento byznys jim zde kvete natolik, že už mají tři pobočky a v jedné masírují přímo vězeňkyně, které jsou ještě ve výkonu trestu 😀 Viděli jsme, jak je dozorkyně nahnaly na korbu a vezly zpět do vězení.
Usoudili jsme, že holky, co si prošly místním vězením, se do toho budou umět pořádně opřít, a tak jsme si zašli k nim. Byla to jedna velká místnost a cca deset lůžek. To mě konkrétně vůbec netrápilo, jelikož mám zásadně při masáži zavřené oči a je mi jedno, kde vlastně jsem. Dostali jsme na převlečení takový červený mundůr, aby nám bylo pohodlno. Při lámání mé pravé nohy mě překvapilo, že mě ofouklo na místech, kde jsem to opravdu nečekala. Od té chvíle jsem myslela jen na to, že ty kalhoty mají určitě obří díru mezi nohama, které jsem si nevšimla a chudák masérka mi musí koukat na holou prcku. Snažila jsem se na to moc nemyslet, ale když vám někdo hodí nohy do praku, tak to holt nejde jen tak. Samozřejmě tam ta obří díra byla, ale tak asi to není nic, co by moje masérka v nápravném zařízení neviděla 😀
Dnes jsme vstávali o půl sedmé ráno a vyrazili za sloníkama. Chiang Mai je proslulý sloními farmami a útočišti, kam si můžete udělat půldenní nebo celodenní výlet. Jedná se o slony, kteří byli zachráněni z cirkusů, z lesů, kde byli používáni pro tvrdou práci nebo prostě od lidí, kteří se o ně špatně starali. Bohužel jsme měli dost zpoždění, jelikož banda ignorantských Španělů si pospala a čekali jsme na ně dvacet minut v autě. Mara se mě snažil uklidňovat, ale po deseti minutách čekání se mi v hlavě rozsvítil červenej panáček a dlooouho nechtěl odejít. Naštěstí po spatření prvního sloníka jsem se ocitla v pohádkové zemi a naplnilo mě stěstí. Hned ze startu jsme se pomazlili s malým slůnětem, ke kterému jsme mohli jen přes dřevěnou zábranu, jelikož jeho máma byla velká ochranářka. Po převlečení do propůjčených oblečků nám byl přidělen vlastní sloník se svým Machoutem (pečovatelem). Naše byla 45letá slonice Mekut. Fajn holka. Udělali s námi projížďku kolem kempu a pak jsme se společně s Mekut vykoupali. Cestu od vody zpět do kempu jsme již odmítli na Mekut jet a šli jsme vedle ní. Bylo mým velkým snem se projet na slonovi, ale po dnešní zkušenosti musím říct, že si toho slona mnohem víc užijete, když půjdete vedle něj, než když mu budete sedět za krkem. Po obědě jsme podrbali ještě pár dalších místních sloníků a před odchodem rychle běželi naposled pomazlit roztomilé slůně. I když bych si příště vybrala kemp bez ježdění, byl to úžasný zážitek. Jeden z highlightů celé naší cesty.
Po příjezdu zpět na hostel jsme si půjčili motorku a vyrazili mimo město. Chrámy Wat Phra That Doi Suthep RatchaWarawihan a Wat Phra That Doi Kham se nachází nedaleko Chiang Mai a jsou hojně navštěvované. Oba jsou buddhistické chrámy, takže všude spousta zlata, kytek a Buddhy v různých velikostech a pozicích. Rozhodně však stojí za shlédnutí 🙂
Večer opět noční bazar, ale tentokrát jen za jídlem.
