Dny tu probíhají stále stejně. Ráno práce, pak nějaké nutné zlo typu vaření, praní, úklid pokoje apod. Pokud je hezky, jedeme na výlet, pokud ne, zevlíme v areálu. V pátek celé odpoledne pršelo, takže nudný den u plotny a za počítačem.
Co se týče záhady postelového hovínka, jsem ochotná přiznat, že to byl myší bobek, a to z toho důvodu, jelikož jsem tuto značkovací myšku našla v noci sedět v koupelně na zrcadle :D. Vypadala dost bezradně, protože jsem ji důkladně zalepila únikovou cestu ve stropě, tak se neměla jak dostat pryč. Vyfotila jsem si ji, abych nemusela Maru budit a mohla mu ráno fotku ukázat. Chtěla jsem odstranit záplatu na stropě, abych jí umožnila bezpečný únik, ale ona se tak lekla, že skočila na zem, proběhla mi mezi nohama a schovala se někde v pokoji. Hledání myši v noci v pokoji jsem brala za předem prohraný boj a šla si lehnout. Koukala jsem chvíli do tmy, jestli jí neuvidím proběhnout, a v tu chvíli se to stalo. Světlana proběhla po zdi. Šla jsem spát s úsměvem na rtech, i když jsem se trochu bála, aby mi náš nový myší spolubydlící v noci nevlezl do mé široce otevřené spící pusy 😀 Za hodinu mě budil Mara, ať se jdu honem podívat do koupelny, že na zrcadle nám sedí myš 😀
Další den jsme plánovali výlet na vodopády. Po práci jsme byli oba hrozně unavení, tak jsme se nakonec shodli, že to necháme na zítra a uděláme si pohodu u bazénu. Ukázalo se, že si oba potřebujeme trochu odpočinout. Večer při odchodu na pokoj jsme na stěně viděli mládě ještěrky. Bylo vyplašený a neudrželo se na zdi, spadlo dolů, a to Marovi přímo na nohu. Chytla jsem ji do ruk a z velké plastové krabice od bonbonů jsem vyrobila terárko. Jmenuje se Droběna 🙂
V neděli při úklidu jsem potkala další mládě ještěrky. Chtěla jsem ji nechat být, ale když mi spadla přímo před nohy, řekla jsem si, že pořídím Droběně kamaráda 😀 Ostatně v lovení malých ještěrek jsem už docela zdatná 😀 Poslední hodinu jsem místo práce lovila pro Drobka s Droběnou jídlo. Pavouky, mravence, komáry, můry a různý brouky. Pokud byste měli někdy v plánu ulovit si ještěrku (nebo třeba vaše dítě, až mu bude šest let :D) tak je dobrý vědět, že nežerou mravence a všechno jídlo musí být živý, jinak do toho nejdou. Drobek s Droběnou se tu stali mojí velkou zábavou a pozorovala jsem je jak televizi.
Odpoledne jsme vyrazili na vodopády. První byly Seven Wells. Po příjezdu na parkoviště jsme zaparkovali pár metrů od hlídače, a tak jsem nechala v košíku motorky nějaké jídlo. Po cestě nahoru k vodopádům jsme potkali tlupu opic, která nás nechtěla nechat projít. Jsou tak drzý, že vám vytrhnou jídlo z ruky, vůbec se lidí nebojí. Když jsem na jednu zadupala a zasyčela, ať vypadne, vycenila na mě zuby a vypadalo to, že bych to byla já, kdo by z nás dvou skončil špatně 😀
Vodopád je přístupný ze dvou míst. Jedno je dole, takže máte výhled na padající vodu a můžete se vykoupat v jezírkách pod ním. Druhé je před hlavním spádem vody, kde jsou mezi malými jezírky přírodní skluzavky po kamenech, které si Mara vyzkoušel. U spádu je udělaný plot, takže žádný strach 🙂 Akorát koupání ve vodopádech se účastní povětšinou místní, takže jsem se ve svých evropských plavkách necítila moc komfortně, neboť jak muži, tak ženy mají většinou tričko a delší kalhoty. Na pláži jsou hlavně turisti, tam tento problém nehrozí.
Při příchodu k motorce jídlo samozřejmě zmizelo. Hlídač na nás akorát pokřikoval monkey monkey. Tak jsem si říkala, na co on na tom placeným parkovišti teda je, když nám pár metrů od něj ukradne z motorky jídlo opice? Tak jsme se alespoň poučili pro příště.
Další vodopády byly otázkou pár minut. Na Temurun vodopády je snadný přístup a po pár desítkách metrech je již nejde přehlédnout. Stejně jako Seven Wells určitě stojí za to je vidět. Večer jsme si zajeli na noční trh, kde se vždycky najde nějaká nová dobrota.
Včera jsem se probudila v noci s těžkým bříškovým problémem. Strávila jsem půl noci na záchodě a ani přes den jsem nemohla na víc než pár metrů od koupelny. Celý den jsem strávila na pokoji. Mara si vzal taky volno a koukali jsem na filmy, četli si a pozorovali Drobka s Droběnou. Večer jsem měla dospělou chvilku a pustila je na svobodu 😀 tak snad tenhle dvoudenní šok zvládnou bez následků.
Dnes už mi bylo lépe a zahájila jsem poslední pracovní den plením chodníku od trávy, Mara hrabal listí. Odpoledne jsme jeli mrknout na buvolí farmu. Popravdě buvoli ve Vietnamu jsou mnohem sympatičtější než ti místní. Tihle chudáci vypadají, jak kdyby je někdo zkřížil s kozou, která měla anorexii. Mara ochutnal buvolí zmrzlinu a pokračovali jsme na Chenang si domluvit svoje nové ubytování na další dva dny, které je pět minut od místní největší pláže. Potřebuju se ještě trochu poválet na pláži, než pojedeme dál. Mara na to válení moc není, proto se ujistil, že na našem novém ubytku je rychlý internet 😀
Jelikož jsme spolu přesně rok a půl, tak jsme si večer vyrazili z kopýtka a dali si v místní pizzerii couple menu 😀 Už jsem vážně potřebovala trochu „evropské“ stravy a moc jsem si to užila. Mara to tak podle mě nemá. Když jsme minule řešili, na co máme chuť, já jsem řekla nějaký naše český jídlo, Mara si dělal pomyšlení na Bun Cha 😀
Jo a sehnala jsem zde roztok na čočky, což jsem myslela, že se mi nikdy nepodaří. Tímto oficiálně prohlašuji, že se tu dá sehnat skoro všechno 😀
