Po 14 dnech dobrovolničení nastal čas popojet. A protože náš rozporuplný hotel se nacházel uprostřed ostrova (rozuměj proklatě daleko od pláže), tak jsme se včera ještě na pár dní přesunuli blíže k písku a vodě.
Cílem včerejšího dopoledne bylo přestěhovat se z jednoho hotelu do druhého. Z bodu A do bodu B přesunout dva lidi, dva baťohy a dvě krosny na našem půjčeném skútříku. Ať jsem to počítal jakkoliv, vždy mi vyšlo jet na dvakrát. Poprvé já s baťohem a těžší krosnou, podruhé s baťohem, lehčí krosnou a Lenou. Proběhlo by to i hladce, kdyby nás nezdržel dvouhodinová monzunová přeháňka. Od nového ubytka si slibujeme hlavně docházkovou vzdálenost na pláž a rychlejší a stabilnější internet.
Co jsme si ale neslibovali byl ten dvorek se slepicema a kohoutama hned pod oknem. První zakokrhání nás vzbudilo v 1:45! Nechápu… Lena to vyřešila špuntama, já to jako správnej Revenant přečkal 🙂
Blíže k pláži jsme se přesunuli hlavně kvůli tomu, že Lena prohlásila, že má asi plážovej deficit. A tak ráno neLenila a hned se tam šla plácnout 🙂 Já tak moc velkej kámoš se sluníčkem nejsem (navíc všude ten písek že jo), takže jsem zůstal na pokoji a jako správnej ajťák se zdržoval pouze ve stínu a trošku jsem si programoval.
Odpoledne jsme se byli poplážovat spolu, přece jenom je to asi na nějakou chvilku naše poslední moře. Ta voda byla tak teplá, že to až nebylo příjemný 🙂 A viděli jsme dvojitou duhu jakoby před mrakem, i když bylo krásně polojasno..