Náš první deštivý přejezd. Takže do pláštěnky ihned ze startu. A hlavně přizpůsobit styl jízdy – pomaleji a obezřetněji. Asi i kvůli tomu nám tato cesta přišla zatím ze všech nejdelší.
I přes špatné počasí jsme potkali jedny z nejhezčích výhledů na kopcovité terasovité políčka. A taky jedno moc dobré Bun Cha. Ano, ještě pořád nejsem Bun Cha přejezen. Lenka sice jo, ale neumí si objednat nic jinýho 😀 A hlavně neustále zapomíná při objednávce zmínit, že tam nechce koriandr. Je to velká (trochu škodolibá) legrace 🙂
Cestou jsme zavítali i na sladkovodní jezero Noong. Chytli jsme jezero při nízkém stavu vody (díky období sucha) a díky tomu se nám naskytla neskutečná podívaná. Kopcemi obklopená plocha pokrytá souvislým travnatým kobercem vypadala jak z jiného světa. Zvrásněný povrch připomínal zemi Teletubbies. A k tomu se tam jen tak na volno procházeli buvoli. Co procházeli, spíše to připomínalo buvolí nebe. Zevlování ve stoje střídal odpočinek ve vodě po kterém následovalo rochnění v bahnitých jámách. K tomu tam běhalo štěně svolné k Lenčininýmu mazlení a na vodě zevlily kachny a husy (samozřejmě i s odchovem).
Neskutečné.
Do města Ha Giang jsme přijeli již za tmy. Měli jsme štěstí, hned první hotel nabídl prostorný pokoj s hezkým výhledem na řeku a kopec za přijatelnou cenu.
Po ubytování následovala malá procházka po městě, kdy jsme si ověřili, že nám opravdu chutná čerstvě vymačkaný drink z cukrové třtiny. A teď dobrou 🙂
