Hurá. Konečně se nám povedlo vyrazit tak, jak jsme si naplánovali. V osum ráno odjezd 🙂 čekalo nás cca 150km s cílovou destinací Sapa. Dopoledne ještě nebyl takovej pařák a cesta tak příjemně utíkala. Čím více jsme se blížili k Sapě, tím více jsem cenil svojí dnešní výstroj. Poprvé jsem si na motorku oblékl kalhoty a bylo to moc fajn. V horách je zima. Kdo by to by řekl? 🙂
Cestou jsme potkali Love Waterfall. Konečně pořádnej vodopád i s padající vodou. Po všech těch vyschlinách příjemná změna.
Ihned po příjezdu do Sapy nás začali nahánět hustleři do svých ubytování. Jedna pani nás dokonce dojela na motorce a zastavila, aby nám mohla sdělit nabídku svého čistého hostelu. Zrovna ale náhodou přímo tam, kde jsme zastavili, stála další paní, která taky měla moc zajímavou nabídku. A to homestay u ní v hmongské rodině. S jídlem a malou procházkou. A musíte uznat, taková nabídka se přece neodmítá 🙂 nejvíce nás přesvědčil její notýsek, který ihned vytáhla. Byl plný recenzí od předchozích návštěvníků. Takový offline tripadvisor. Nebo taky návštěvní kniha. A zafungovalo to na nás výborně. Obsahoval spoustu příspěvků s naprosto nadšeným hodnocením. Navíc každý příspěvek byl psaný jiným písmem a dost dobrou angličtinou, tak jsme usoudili, že to nejspíš bude pravý, že by si to pani nenafejkovala :-)Dali jsme si s ní sraz v pět hodin u kostela, protože po páté hodině přestávají vybírat vstup 75kč do údolí, kde všichni tyhle původní kmeny bydlí. Pani měla svůj mototaxi a my jí následovali do jejího příbytku, protože jinak bychom to v životě nenašli. Z centra Sapy to bylo asi 7km. Nejhorší cesta mého života. Silnici v tak špatném stavu si nedovedete ani představit. Já, Lenka a cca 30kg bagáže. Dost se divim, že to ta motorka přežila. Lenka několikrát musela po svých, protože cesta byla moc hrbolatá a nebo strmá pro dva lidi. Posledních 10minut cesty jsme šli po svých oba, protože k paní domů se motorkou ani dostat nedá 🙂
Každopádně cestou jsme potkali spoustu moc krásných panorámat, akorát jsme pronásledujíce pani neměli čas stavět a fotit, takže se těšte na zítra 😉
Přivítala nás vařenou kukuřicí. Později jsme si ještě pochutnali na smazenych závitkach, masem s rýží, vařenou dýní, zelí a možná jsem ještě na něco zapomněl. A všechno delikátní 🙂
Kromě nás tam prenocovali ještě dva Vietnamci, jedna Španělka a Angličan. Po večeři jsme každý vyfasovali panáka a začala se rozlévat rýžové víno. Hodně silné rýžové víno 🙂 nutili nás zpívat, ale přece jenom toho vína bylo jenom 1,5l, takže se nám s Lenkou povedlo ubránit. Každý jsme ještě jako dárek dostali ručně dělanou Hmong kabelku a náramek. Ta kabelka se mi určitě bude moc hodit 😀
Dobrou noc opět na super tvrdé matraci. Co tu všichni maj s těma tvrdejma matracema? Jakoby ten život neměli už tak dost těžkej…