Mauzoleum jsme dnes opět nestihli – má otevřeno „jenom“ do jedenácti. Lence se po snídani udělalo nevolno, a tak jsme strávili dopoledne v posteli a plánovali další směr našeho dobrodružství.
Okolo oběda jsme se vyrazili podívat na Imperial Citadel. Abychom vyzkoušeli něco nového, rozhodli jsme se svézt se kolo-rikšou. Pán si řekl za 2km cesty v přepočtu 200Kč. Lenka ho svým nekompromisním smlouváním dostala na 30Kč. Nutno říct, že když jsme dorazili, tak byl dost orosenej a vůbec nevypadal, že by z tohodle kšeftu měl radost 😀
Jako další sightseeing jsme dali Temple of Literature. Vydali jsme se pěšky a když jsem si kupoval obloženou bagetu (Lenka si nedala, protože ještě nechávala svůj žaludek odpočívat), tak si Lenka všimla vedlejšáku bagetářky – prodej klobouků. A do jednoho se zamilovala. Uspokojení Leny číslo jedna.
Chvilku jsme poseděli v chládku v chrámovém komplexu. Na sluníčku dneska bylo 35 stupňů a v tom se opravdu nedá existovat. Cestou zpátky jsme otestovali Uber a je to docela nezvyk platit za cestu taxíkem 20Kč 🙂
Vyhodil nás přímo před obchůdkem se sloníkovejma kalhotama (se vzorem slonů, ne ve sloní velikosti) a Lena dosáhla svého dnešního druhého uspokojení koupí hezkého kusu v neobvyklé největší velikosti. Abyste pochopili, jak kýžené to bylo vítězství. Včera večer jsme chodili od jednoho obchodu k druhému (všechny mají stejný sortiment) a hledali jsme kalhoty velikost číslo 5 s ucházejícím vzorem. Neúspěšně. Takže dnes opravdu velká radost, že se zadařilo.
Tento úspěch jsme spláchli polévkou Pho Bo. Lena zhodnotila vývar jako neškodné jídlo a poslala půlku porce do svého přecitlivělého žaludku. Všechno dobrý a navíc chutná velice podobně, jako ta pražská na náměstí Jiřího z Poděbrad.
Protože jsem ztratil kšiltovu (vítr mi ji odnesl při plavbě lodí z ostrova Ko Phan Gan), tak jsem si zašel pro nový sestřih. Akorát mě mistr vzal ty vousy trochu moc, tak teď mam sice letní sestřih po celý hlavě, ale vypadam jak malej kluk 🙂 Jo a taky si borec před započatím řekl v přepočtu o 15 korun, pak ale nejspíš na radu místního si uvědomil, že jsem bílej a že mě může oškubat daleko víc. A tak z něj na konci vypadlo 100Kč. Načež jsem mu odvětil něčim ve smyslu To ses asi posral kamaráde. Snažil jsem se ho uspokojit třicetikorunou, ale pravda vzal mi i ty vousy, tak jsme to nakonec nechali za pade. Žídek jeden.
Relax den jsme se jali zakončit masáží. Haluzoidně jsme se dostali k masáži za 450Kč/osoba za cenu skoro poloviční. Mně se to líbilo moc, Lena na předvedený výkon seslala hejt. Že prej jí masérka strhla největší strup z rány, jak na Lenu zaútočil bambusovej strom. A že masáž hlavy byla moc tvrdá. No prostě všechno špatně.
Když už Lena napsala poslední čtyři příspěvky na blog, tak jsem jí dneska jmenoval dvorní pisatelkou. Sliboval jsem si od toho, že se této nelehké funkce ujme s radostí a já budu moct nechat svého slovotvorného génia spát. A tak tady vidíte, jak to dopadlo. A takle my tu fungujem 😀
