Ze(v)landujeme

Dnes sem nahodím svůj první pořádný hate. Po velmi dlouhé cestě na ostrov jsme si našli ubytování kousek od pláže, kam jsme dorazili až ve tři hodiny odpoledne. V autobuse jsem se nemohla v sedě ani narovnat, ale za to nohama jsem nedosáhla na zem, takže i přes to, že každý měl dvojsedadlo pro sebe, jsem se zrovna do růžova nevyspala. Při zastávce uprostřed ničeho jsem získala během minuty na záchodě celkem čtyři komáří bodnutí, takže už jsem se viděla s malárií v nemocnici. Hysterie mě přešla ve chvíli, kdy v podstatě všichni z autobusu dopadli podobně. Na lodi byla uvnitř taková zima, že jsem byla nucena jít si sednou ven, kde jsem se během pár minut spálila skoro na uhel (Mara má spálenej jen nos, je to záhada 😀 ). Po příchodu na pláž nastalo velké zklamání, jelikož samotná pláž není nic moc a moře má k azurově modré a čisté vodě na míle daleko. Ostrov Koh Phangan je očividně hlavně párty ostrovem, a to v průběhu celého měsíce, nejen na Fullmoon párty, takže pokud si chcete jet do Thajska někam řádně zapařit, tady to bude ideálka. Abych sem neházela jen samá negativa, dnešek měl i světlé stránky. Našli jsme krásné ubytování s bazénem a šli se podívat do centra, kde se jednou týdně koná večerní trh. Ochutnali jsme spoustu jídla a já si konečně dala kokosový ořech, na který jsem se už rok těšila a opět jsem pocítila čiré štěstí 😀 . Mara byl v šoku z všudypřítomných toulavých psů, kteří si tu žijí svůj bezstarostný život, koupou se v moři, běhají po pláži a nechávají se krmit turisty nebo prostě vyberou nějakou popelnici. Možná to tak taky zkusíme 😀 Zítra si půjčíme skútry a prozkoumáme ostrov, tak snad najdeme nějakou hezčí pláž nebo aspoň pár zajímavých míst.

Po dnešním výletu si Koh Phangan zlepšil reputaci. Ráno jsme si půjčili skútr a vyjeli na sever ostrova do části Chaloklum na Malibu beach, kde na nás čekal nádherně bílý a jemný písek, palmy, čistá voda a téměř prázdná pláž. Na oběd jsme si dali na pláži v restauraci grilovanou rybu a nudle s mořskými plody. Po těchto pár dnech mi přišlo, že už jsem ostřílený mazák a můžu jíst co chci. Dala jsem si ledový kafe a jídlo jsem nezapíjela slivovicí (jelikož jsem jí zapomněla v jiné tašce). Za hodinu jsem na nejhezčí vyhlídce široko daleko místo kochání se výhledem trávila neveselou čtvrthodinku na toaletě. Takže vám všem radím, pijte tu slivovici! 😀 Vyhlídka na vedlejší ostrov Koh Ma opravdu stojí za to. Nahoře na vyhlídce je bar s příjemným posezením a pohodovou atmosférou, kde u piva můžete sledovat západ slunce. Zpátky jsme jeli trochu cestou necestou, jelikož jsme si spletli odbočku, takže jsme to měli i s trochou adrenalinu. Po cestě jsme potkali i noční trh s jídlem, kam se vypravíme zítra, jelikož já jsem se ještě na žádné jídlo bohužel necítila. Mara se dnes jal zkoušet vodotěsnost přenosného repráčku a při prvním ponoru v bazénu se repráček utopil 😀 Tak snad do rána vyschne, aby se Marovi trošku zvedla nálada.

Bohužel s nahráváním fotek je to tu problém kvůli pomalému připojení, takže nahazuju jen pár foteček v menší kvalitě. Postupem času to napravíme.

 

Chtěli jsme vyrazit co nejdříve, abychom se vyhnuli polednímu vedru. No co myslíte? Stoupání po svých jsme zahájili v 11am a trvalo nám dvě hodiny dostat se nahoru. Tolik k polednímu vedru. Nějak nám ty rána nejdou.

A proč že se nám nepodařilo vyrazit dříve? Tak za prvý Lena je hroznej spáč 🙂 ale tentokrát za to spíš může píchnutá pneumatika. Jel jsem ráno do města pro vyprané oblečení a najednou jsem cítil, jak mi zadní kolo „plave“. Vrátil jsem se teda pomalou jízdou na hotel, kde jsem čekal, že mi to člověk z půjčovny opraví nebo jinak vyřeší. Kouknul na to, na hodinu zmizel a nic se nestalo. Bohužel tou dobou nebyl poblíž nikdo, kdo by mluvil anglicky, a tak jsem se spokojil s tim, že to snad zařídí nebo opraví. Jaká chyba. Po hodině se naše pneumatika neuzdravila, a tak jsem začal bejt trochu víc akční a že si s tim teda sám zajedu do města to nechat opravit. To už pána z půjčovny asi trochu vyděsilo, tak skočil pro novej předávací papír a dostali jsme jinou motorku. Samozřejmě si za píchlou gumu nechal zaplatit, ale co už. Tak jako tak by to šlo za náma.

Po malém ranním zdržení jsme se vydali na cestu. Ještě nakoupit svačinku a pro každého tři litry vody – nechtěli jsme nic podcenit. Zásoby jsme nakonec naplánovali moc dobře, vyšlo to akorát 🙂

Tenle motýl si naštěstí sedl. Vyfotit letícího motýla – nemožné. Vyzkoušeno za vás..

Samotný trek se dá vidět zaznamenaný zde na endomondo. Během dvou hodin výstupu jsme ušli tři kilometry, vystoupali 600 výškových metrů a vypotili hektolitry špatné fyzické kondice 🙂 Lena to měla ještě s bonusem, protože si na výstup vzala sloníkový kalhoty. Nedovedu si představit, jakým peklem ta holka prošla v DLOUHÝCH kalhotech. Cestou nahoru si je ještě roztrhla v rozkroku. Podezřívam jí, že to bylo schválně, aby měla aspoň trochu větrání.

Což nás přivádí k dalšímu problému. Mají tady spoustu tématického hezkého a vzdušného oblečení, akorát nic z toho velikostí na ženy normálního vzrůstu jako je Lena. Zatím každá návštěva trhu se stánky s oblečením u ní skončila někde mezi nasraností, zklamáním a chutí se zabít. Naštěstí se to dá docela dobře orálně léčit. Nejlíp funguje smradlavý durian nebo čerstvá voda z nezralého kokosu 🙂

Cestou zpátky z Khao Ra jsme se ještě stavili u jednoho vodopádu. S vodopády je tu ale teď potíž, protože období sucha. Upravený název vodopádu na fotce níže to krásně vystihl.

Po odpolední siestě jsme se vydali na večerní žrádelní market. Ukrutně pálivé mleté vepřové na půl se sladkokyselým kuřecím a makrela završené palačinkou s nutelou a banánem 🙂

Od centra města bydlíme zhruba dva kilometry a vlastně všude kam se člověk chce po ostrově podívat, potřebuje motorku. Takže si jí necháme i na zejtra (úterý), kdy tu máme zaplacenou poslední noc.

To už abychom začli plánovat, kam se podíváme dál. Tohle freestyle dovolenkování mě baví 🙂

Dnešek byl den plný zážitků. První zastávkou byl chrám Wat Khao Tam. Zastavili jsme u něj čistě náhodou, o to větší to pro nás bylo překvapení. Chrám je postaven na kopci s nádhernou vyhlídkou na moře. To místo má takovou zvláštní, klidnou atmosféru a moc se nám tam s Markem líbilo. Dokonce jsme se rozhodli si na chvilku zameditovat. Ostatně zde nabízí možnost dobrovolnictví, kdy pobyt na místě je zdarma, ale každý den má přesný řád (vstáváte ve 4 ráno) a celý pobyt se mlčí. Tuto možnost jsme zavrhli, jelikož po jednom dni mlčení by mi pravděpodobně praskla hlava. U chrámu jsme viděli volně se potulující opičky. Okamžitě jsem na ně začala mluvit opičí řečí, ale obě se na mě jen otráveně podívaly a odešly. Nenápadně jsem podotkla, že se zde mluví pravděpodobně jinou opičí řečí než kterou vládnu, načež mi Mara sdělil, že se jim spíš nelíbí můj brněnský přízvuk 😀 Cestou z chrámu jsme se náhodou naskytli u krmení slonů, což byl pro mě největší zážitek dne. Koupili jsme si dva košíky banánů a obdivovali, jak si je umí sloni házet chobotem přímo do pusy. Po cestě jsme se stavili u vodopádu Than Sadet, který je jediným vodopádem, ve kterém je voda v průběhu celého roku. Při prvním pohledu to může být docela zklamání, jelikož se vlastně moc nejedná o vodopád, ale pokud se člověk vydá po velkých balvanech směrem po proudu, najde spoustu malých jezírek na koupání. Celý „vodopád“ měří tři kilometry. Nakonec jsme dojeli na pláž Haad Sadet, ráj klidu s nádherným okolím. Večer jsme opět zajeli na večerní market si dát dobrou večeři. Překvapuje mě, že tu žijí stovky toulavých psů, ale žádný z nich nevypadá, že by strádal. Dnes jsem si od večeře schovala kus kuřete s kostí, a když jsem ji šla slavnostně předat jednomu z přítomných psů, ohrnul nad ní nos. Můj dokonalý den byl završen nákupem sloníkových kraťasů, jediných široko daleko, do kterých jsem se vešla 😀

Budíček mi zazvonil v 5:45, takže tenle den byl špatně hned od samýho začátku. Sbalit věci, v 6:30 taxi do přístavu, v 7:00 odjezd lodí. Na lodi Lena spala (víte, jak ve filmech vždycky tu mrtvolu přikryjou, aby se na ní ostatní nemuseli koukat..)

A já koukal na předstahovaný videa na youtube. Když jsem se šel projít a nakouknul jsem přes zábradlí, jak naše velká loď svojí rychlostí dělá obří vlnu, vítr mi odnesl kšiltovku. Tak jsem pro ní skočil a pak mi trvalo několik hodin, než jsem doplaval zbylých pár kilometrů na pevninu. Mezitim se Lena probudila a když mě na celé lodi nenašla, začla hrozně vyvádět až se na ní muselo vrhnout pět Thajců, jenom aby jí dokázali dát sedativa. (až po tu ztracenou čepici je to bohužel pravda).

Taky bych se mohl zmínit, jaký jsme si dali skvělý jídlo na přestupu, ale přeci si nebudu kazit večer tou hroznou vzpomínkou. No, Lena si dala bílou omáčku s houbama. Až na to, že houby nebyly houby, ale plíce (či jiný tomu podobný vnitřnosti), kterých se ze strachu experimentovat před bezmála tří hodinovou cestou v autobuse ani nedotkla. Já jsem si objednal vepřové curry, ale chybně jsem odhadl paní prodavačku, která ovšem správně odhadla mojí turistickou barvu kůže, když mi schválně nedala omáčku, a já jsem si tak sám naložil dvakrát tolik omáčky, abych snad nepřišel o nějakou nezapomenutelnou chuť. Inu, opravdu na to jídlo nezapomenu. Ale spíš než kvůli chuti to bude kvůli té jemné pálivosti, kterou jsem ještě půl hodiny rozdejchával.

Tři běloši (já, Lena a Australan) a jeden Thajec se opravdu nevejdou na zadní čtyřsedačku v mikrobuse dimenzovanou pro hubený Thajce. Ano, takže jako sardinky bez hnutí více než hodinu. Naštěstí pak pár místních vystoupilo, tak se situace v mikrobusu trochu uvolnila. K tomu ještě přispěla Lena se svým vykřiknutým požadavkem na řidiče, že by potřebovala toilet. Nechtělo se jí to držet dalších 45 minut. Stejně tomu pořád nerozumim. Vždyť přece byla těsně před odjezdem mikrobusu. Něco jako před hodinou a půl. To je délka průměrnýho filmu 🙂 Přibrzdili jsme jí na nejbližší benzínové stanici.

Khao Sok je prý nejdeštivější oblastí v Thajsku. Zdejší deštný prales by dokonce měl být starší než ten Amazonský.  V době našeho příjezdu panoval zrovna ohromný slejvák, a tak jsme byli moc rádi, když nás mikrobusem odvezli až k našemu ubytování. Jeli jsme sem s plánem zaplatit si dvoudenní tůru plnou krásné přírody a úžasného dobrodružství. Ale za současného deště a předpovědi bouřek na následujících 14 dní jsme si nebyli jisti, do jaké míry bychom byli schopni jednotlivé části tůry absolvovat a nechtělo se nám vyhodit zbytečně relativně dost peněz. Tak se zítra půjdeme podívat po okolí a eventuelně se rozhodnem, jestli si nedáme aspoň kratší jednodenní tůru.

Přál bych vám zažít to noční ticho. Ani by vám nepřišlo, že je všude okolo prales.

Aspoň, že nemusim používat repelent. Stačí, když se držim blízko Leny. Všichni komáři jdou totiž na ní 😀 A taky mě samozřejmě baví, jak kvůli tomu psychuje 😀