Chtěli jsme vyrazit co nejdříve, abychom se vyhnuli polednímu vedru. No co myslíte? Stoupání po svých jsme zahájili v 11am a trvalo nám dvě hodiny dostat se nahoru. Tolik k polednímu vedru. Nějak nám ty rána nejdou.
A proč že se nám nepodařilo vyrazit dříve? Tak za prvý Lena je hroznej spáč 🙂 ale tentokrát za to spíš může píchnutá pneumatika. Jel jsem ráno do města pro vyprané oblečení a najednou jsem cítil, jak mi zadní kolo „plave“. Vrátil jsem se teda pomalou jízdou na hotel, kde jsem čekal, že mi to člověk z půjčovny opraví nebo jinak vyřeší. Kouknul na to, na hodinu zmizel a nic se nestalo. Bohužel tou dobou nebyl poblíž nikdo, kdo by mluvil anglicky, a tak jsem se spokojil s tim, že to snad zařídí nebo opraví. Jaká chyba. Po hodině se naše pneumatika neuzdravila, a tak jsem začal bejt trochu víc akční a že si s tim teda sám zajedu do města to nechat opravit. To už pána z půjčovny asi trochu vyděsilo, tak skočil pro novej předávací papír a dostali jsme jinou motorku. Samozřejmě si za píchlou gumu nechal zaplatit, ale co už. Tak jako tak by to šlo za náma.
Po malém ranním zdržení jsme se vydali na cestu. Ještě nakoupit svačinku a pro každého tři litry vody – nechtěli jsme nic podcenit. Zásoby jsme nakonec naplánovali moc dobře, vyšlo to akorát 🙂
Tenle motýl si naštěstí sedl. Vyfotit letícího motýla – nemožné. Vyzkoušeno za vás..
Samotný trek se dá vidět zaznamenaný zde na endomondo. Během dvou hodin výstupu jsme ušli tři kilometry, vystoupali 600 výškových metrů a vypotili hektolitry špatné fyzické kondice 🙂 Lena to měla ještě s bonusem, protože si na výstup vzala sloníkový kalhoty. Nedovedu si představit, jakým peklem ta holka prošla v DLOUHÝCH kalhotech. Cestou nahoru si je ještě roztrhla v rozkroku. Podezřívam jí, že to bylo schválně, aby měla aspoň trochu větrání.
Což nás přivádí k dalšímu problému. Mají tady spoustu tématického hezkého a vzdušného oblečení, akorát nic z toho velikostí na ženy normálního vzrůstu jako je Lena. Zatím každá návštěva trhu se stánky s oblečením u ní skončila někde mezi nasraností, zklamáním a chutí se zabít. Naštěstí se to dá docela dobře orálně léčit. Nejlíp funguje smradlavý durian nebo čerstvá voda z nezralého kokosu 🙂
Cestou zpátky z Khao Ra jsme se ještě stavili u jednoho vodopádu. S vodopády je tu ale teď potíž, protože období sucha. Upravený název vodopádu na fotce níže to krásně vystihl.
Po odpolední siestě jsme se vydali na večerní žrádelní market. Ukrutně pálivé mleté vepřové na půl se sladkokyselým kuřecím a makrela završené palačinkou s nutelou a banánem 🙂
Od centra města bydlíme zhruba dva kilometry a vlastně všude kam se člověk chce po ostrově podívat, potřebuje motorku. Takže si jí necháme i na zejtra (úterý), kdy tu máme zaplacenou poslední noc.
To už abychom začli plánovat, kam se podíváme dál. Tohle freestyle dovolenkování mě baví 🙂