Tři skvělé dny v Chiang Mai

Po příletu jsme byli oba dost unavení. Vstávali jsme ve 3 hodiny ráno, abychom byli v pět ráno na letišti a v sedm odletěli do Thajska. V Thajsku je o hodinu méně než v Malajsii, takže jsme přiletěli o půl deváté ráno. Rozhodli jsme se překonat spánkový deficit a vydali se prozkoumat město. Chiang Mai je druhé největší město Thajska, ale jelikož se zdržujeme převážně v historickém centru, připadá nám to tu jako malé, malebné městečko. V Chiang Mai a okolí je přes 300 chrámů, takže naší hlavní náplní dne bylo pár jich prozkoumat.

Bohužel hned ze startu jsme se na hodinu zasekli v Seven Eleven (naše Žabka nebo Brněnka 😀 ) Měli jsme problém s aktivací thajské SIM karty. Mara chtěl použít naši SIMku z minulého pobytu, jelikož mu přišlo zbytečné kupovat novou, takže když po hodině prodavač přišel na to, kde je problém, tak jsme zaplatili 50 Bathů navíc za aktivaci SIMky a konečně vypadli.

Na oběd mě Mara vzal do restaurace Cooking Love na vyhlášené mango curry. Po menším zvažování jsem ho zvolila jako top 1 jídlo, co jsem za ty dva měsíce na cestách jedla. Nasládlá, jemně pálivá omáčka s kokosovým mlékem a spoustou čerstvé zeleniny. Thajská mana.

mango curry
mango curry
Prohlídku města jsme zabalili docela brzo, jelikož jsme byli unavení a bolaví (hlavně já 😀 )

Včera jsme se vydali na detailnější procházku městem. Prvně jsme navštívili pár největších a nejhezčích chrámů ve městě. Procházet desítky chrámů nemá moc cenu, jsou všechny dost na jedno brdo.

Když jsme si myslela, že mango curry už nic nepředčí, objevili jsme další vyhlášenou restauraci Mr Kai Restaurant známou pro tradiční místní jídlo Khao Soi (google obrázky) Byli jsme s Marou oba u vytržení. Jestli se sem někdy v životě vrátím, bude to kvůli tomuto jídlu 😀 A ten čerstvý džus z passion fruit? Nebe!

Po obědě jsme zašli na kafe do Kavárny Clay Studio Coffee. Z městského ruchu se najednou octnete v oáze klidu, uprostřed veliké zahrady plné stromů, soch a veverek. Příjemné místo na relax.

velmi přirozený výraz :D
velmi přirozený výraz 😀

Tentokrát jsme se opravdu rozmazlovali a zašli si na tradiční thajskou masáž. V Chiang Mai mají salón, kde masírují bývalé vězeňkyně, které se tímto způsobem mají zařadit zpět do společnosti. Tento byznys jim zde kvete natolik, že už mají tři pobočky a v jedné masírují přímo vězeňkyně, které jsou ještě ve výkonu trestu 😀 Viděli jsme, jak je dozorkyně nahnaly na korbu a vezly zpět do vězení.

Usoudili jsme, že holky, co si prošly místním vězením, se do toho budou umět pořádně opřít, a tak jsme si zašli k nim. Byla to jedna velká místnost a cca deset lůžek. To mě konkrétně vůbec netrápilo, jelikož mám zásadně při masáži zavřené oči a je mi jedno, kde vlastně jsem. Dostali jsme na převlečení takový červený mundůr, aby nám bylo pohodlno. Při lámání mé pravé nohy mě překvapilo, že mě ofouklo na místech, kde jsem to opravdu nečekala. Od té chvíle jsem myslela jen na to, že ty kalhoty mají určitě obří díru mezi nohama, které jsem si nevšimla a chudák masérka mi musí koukat na holou prcku. Snažila jsem se na to moc nemyslet, ale když vám někdo hodí nohy do praku, tak to holt nejde jen tak. Samozřejmě tam ta obří díra byla, ale tak asi to není nic, co by moje masérka v nápravném zařízení neviděla 😀

lámání pravého kotníku v akci
lámání pravého kotníku v akci
Po masáži jsme vyrazili na noční bazar. Ochutnali jsme lepivou rýži s mangem, kebab, maso na tyčce, sushi a jahody. Sushi tu mají opravdu moc dobrý a za pár korun. Postupně jsme přešli z jídla k oblečení. Opět jsem si prošla očistcem, když jsem viděla nekonečné množství triček, kalhot, šatů a sukní, které však mají jen v jedné univerzální velikosti. Já bohužel do této univerzální velikosti nespadám. Mara byl včera úspěšný nákupčí a pořídil si tričko Chang a jedny těžce hippie kalhoty. Já jsem nakonec taky objevila jedny roztomilé šatičky, které mi kupodivu padly, takže se mnou také odešly domů.

Dnes jsme vstávali o půl sedmé ráno a vyrazili za sloníkama. Chiang Mai je proslulý sloními farmami a útočišti, kam si můžete udělat půldenní nebo celodenní výlet. Jedná se o slony, kteří byli zachráněni z cirkusů, z lesů, kde byli používáni pro tvrdou práci nebo prostě od lidí, kteří se o ně špatně starali. Bohužel jsme měli dost zpoždění, jelikož banda ignorantských Španělů si pospala a čekali jsme na ně dvacet minut v autě. Mara se mě snažil uklidňovat, ale po deseti minutách čekání se mi v hlavě rozsvítil červenej panáček a dlooouho nechtěl odejít. Naštěstí po spatření prvního sloníka jsem se ocitla v pohádkové zemi a naplnilo mě stěstí. Hned ze startu jsme se pomazlili s malým slůnětem, ke kterému jsme mohli jen přes dřevěnou zábranu, jelikož jeho máma byla velká ochranářka. Po převlečení do propůjčených oblečků nám byl přidělen vlastní sloník se svým Machoutem (pečovatelem). Naše byla 45letá slonice Mekut. Fajn holka. Udělali s námi projížďku kolem kempu a pak jsme se společně s Mekut vykoupali. Cestu od vody zpět do kempu jsme již odmítli na Mekut jet a šli jsme vedle ní. Bylo mým velkým snem se projet na slonovi, ale po dnešní zkušenosti musím říct, že si toho slona mnohem víc užijete, když půjdete vedle něj, než když mu budete sedět za krkem. Po obědě jsme podrbali ještě pár dalších místních sloníků a před odchodem rychle běželi naposled pomazlit roztomilé slůně. I když bych si příště vybrala kemp bez ježdění, byl to úžasný zážitek. Jeden z highlightů celé naší cesty.

Po příjezdu zpět na hostel jsme si půjčili motorku a vyrazili mimo město. Chrámy Wat Phra That Doi Suthep RatchaWarawihan a Wat Phra That Doi Kham se nachází nedaleko Chiang Mai a jsou hojně navštěvované. Oba jsou buddhistické chrámy, takže všude spousta zlata, kytek a Buddhy v různých velikostech a pozicích. Rozhodně však stojí za shlédnutí 🙂

Večer opět noční bazar, ale tentokrát jen za jídlem.

Wat Chedi Luang Worawihan

stracciatella  holub
stracciatella holub


úplatky
úplatky

koupačka
koupačka

trošku hlíny na záda
trošku hlíny na záda

prcek byl bezvadnej
prcek byl bezvadnej

Čajové plantáže a ultimátní stop

Ráno jsme se opět stopem vydali na čajovou plantáž i s přidruženou fabrikou. Vzali dva francouzští kluci a shodou okolností jeli přesně tam, kam my. Bingo!

Plantáže byly moc hezký. Posuďte sami z fotek. Ale ty vietnamský (v příspěvku zde) mi přišly ještě o trochu hezčí. Asi ty vyšší kopečky nebo co. Továrna na čaj byla roztomile maličká. Tři místnosti – nadrtit lístky, nechat zfermenovat, vysušit a roztřídit.

Zpátky nás zase stopem vzali dva kluci přímo do našeho městečka i když tam vůbec neměli namířeno :-). Byl čas obědu, tak jsme se nadlábli a s nápisem na ceduli KL (Kuala Lumpur) jsme vyrazili k silnici. Nutno podotknout, že KL byla v tu chvíli vzdálená přes tři hodiny cesty autem 🙂

Nechtěli jsme nic podcenit, takže plán byl buď stopnem někoho přímo až do KL během hodiny a půl nebo ve tři odpoledne sednem na bus. Už už jsme to chtěli zabalit, když tu zastavilo auto. Kluk (programátor 🙂 v něm byl sám a opravdu nás hodil až do KL na nadzemku, kterou jsme si dojeli do centra k booknutému hotelu.

Zamilovali jsme si tu indickou kuchyni. Já si libuju v jehněčím mase a Lena si pochutnává na naanech 🙂 to byla večeře a teď hurá na kutě, zítra vstáváme ultra brzo…

whatsapp-image-2016-11-15-at-22-44-28

img_1154.jpg

Jako kdyby i tak nebyla dost vysoká
Jako kdyby i tak nebyla dost vysoká

Jungle trek number 1

Každý se svým batůžkem a třemi litry vody jsme se vydali na místní oblíbený výšlap nazvaný Jungle trek number 1. Velice ochotný recepční na našem ubytování nám o cestě všechno řekl a taky nám poradil, že pokud se chceme dostat na začátek cesty (která je až v dalším městě), tak si můžeme vzít taxi nebo zkusit stopovat. Ráno jsem se na to stopování učesala a namalovala 😀 Nevím, jestli to bylo tím, každopádně jsem byla úspěšná v prvních dvou minutách. Pan řidič nám řekl, že vzal stopaře asi dvakrát v životě, a že by si do auta nikdy nevzal stopujícího místního, protože by taky mohl skončit v kudlou v zádech. Cizinci jsou OK 🙂

Při našem výšlapu jsem se zadýchávala ještě před oficiálním startem 😀 Cesta nahoru je dost strmá. Jsou to takové přírodní schody udělané z kořenů stromů, které jsou však kluzké a všude okolo číhají bahnité bazénky, takže člověk musí třikrát měřit, než někam jednou šlápne. Byl to moc fajn výšlap, ale moje stehenní svaly se po pěti hodinách ještě nepřestaly třepat 😀

Cestou dolů se jde po asfaltové cestě a člověk má možnost nahlédnou do mechového lesa, kterým vedou normální dřevěné schody, takže cesta není tak namáhavá . Nic zvláštního jsme tam však neviděli, takže jsme to brzy otočili zpět na asfaltku.

Cestou z kopce začalo pršet. Jelikož tu není žádný teplo, nebyla jsem z toho moc nadšená. Nakonec nás nabral nějaký místní pán s rodinkou a odvezl pod kopec. Byl chudák naštvaný, že si vyjeli na výlet na čajové plantáže, které však mají všechny v pondělí zavřeno 😀

Na hotel jsme dojeli opět stopem. Slečna byla dokonce tak hodná, že nás hodila až na místo, i když tak daleko vůbec neměla namířeno. Po příjezdu pěkně horká sprcha a pod peřinu, mrknout na díl seriálu…nebo dva 🙂

Penang –> Cameron Highlands

Dneska nás čekal přejezd ze západní části Malajsie více do středu do Cameron Highlands, oblasti čajový plantáží.
Asi by to všechno klaplo uplně v pohodě, kdybychom na místo vyzvednutí nepřišli asi o pět minut později. Pani na přepážce koulila oči a řekla, že jdeme pozdě a ať si sednem venku na lavičku. Vůbec jsme nevěděli, jestli se ještě dneska dostanem do 5 hodin vzdálené destinace nebo o kolik nás to bude stát víc. Po chvíli nás vzal mikrobus na autobusové nádraží, kde jsme pak čekali dalších 20 minut, než náš autobus přijel. A ještě 20 minut, než se rozjel. Tolik k tomu, že jsme přišli „pozdě“.

Bydlíme v malém městečku oklopeném kopci v cca 1500 metrech nadmořské výšky. Nejlepší tu je ten vzduch. Příjemně studený a takový čistý. Velký rozdíl oproti posledním třem týdnům strávených u moře.

George Town na kolech

Mara přišel se super nápadem projezdit si George Town na kolech. Ráno jsme vyrazili do půjčovny a vyfasovali jsme dvě libový hipster kola. Střed města se dá projet docela za chvilku. Musím uznat, že mě tohle město překvapilo. Ulice jsou čisté, plné pouličního umění, krámků, kaváren, chrámů a mírně zanedbaných, ale malebných domků.

Odpoledne jsme se jeli podívat na prohlídku Cheon Fatt Tze Mansion. Památku oceněnou UNESCEM. Jedná se o vilu jednoho zbohatlého Číňana, která byla na svou dobu něco neobvyklého a celá vila je postavena v souladu s Feng Shui. Každý pokoj, nábytek i motiv má nějaký význam. Taková malajská vila Tugendhat 😀

Mara si koupil nové tričko jako památku na Penang. Je pravda, že mu ty trička nějak záhadně mizí 😀 Podle mě je vždycky omylem zahodí někam za postel nebo je nechá někde sušit, jinak si to nedokážu vysvětlit.

Zítra míříme zpět na pevninu.