Když jsem se po měsíci hledání pozice kontraktora (víc peněz než zaměstnanec) nedostal ani k jednomu pohovoru, usoudili jsme, že by to chtělo změnit strategii. Začal jsem teda psát i na inzeráty hledající zaměstnance na full-time na dobu neurčitou. No a hned v první vlně přihlášek se zadařilo 🙂
Po měsíci sezení doma na zadku jsem si řekl, že zvážím jakoukoliv práci v oboru. Že nebudu hledat výhradně pozici Java Developera. A proto jsem se vydal na North Shore (15km z centra Aucklandu, 1hod mhd) na pohovor ke Chrisovi do firmy Bosun Technologies na pozici Full Stack Developera. Jelikož mají pouze malý kanclík uvnitř veterinární kliniky, sešli jsme se ve vedlejší kavárně. Chris mi vyprávěl co dělá jeho firma, já jsem mu zase řekl něco o sobě a svých zkušenostech. Klasické první kolo pohovorů. To bylo ve čtvrtek.
Ještě ten večer mi zavolal, jestli bychom se následující den dopoledne mohli potkat v centru na druhé kolo pohovoru, kde bychom šli více do hloubky mých technických znalostí. Je to dobrý, řikal jsem si. Mam šanci 🙂
Následující den jsem oblékl další z nově nakoupených košil speciálně za účelem vypadat profi na pohovorech a vyrazil. Řešili jsme spolu jak fungují internety, trochu sítí, javascriptů, webů a vůbec všeho okolo. Bylo mi jasný, že v případě úspěchu bude mojí pracovní náplní všechno jenom ne Java. Ale to nevadí. Tak jako tak se budu hodně učit. Jedna jeho speciální otázka nebo spíše malý rébus mi utkvěl v paměti. Můžete si sami zkusit, jestli byste na to přišli:
Máte váhu, kterou můžete jednou použít. Máte 5 sklenic. V každé sklenici je 10 fazolí. Jedna ze sklenic obsahuje fazole, kde fazole váží 9 gramů. Všechny ostatní sklenice mají fazole vážící 10 gramů. Jak tím jedním vážením zjístíte, která z těch pěti sklenic obsahuje lehčí fazole?
Má se tim zjistit, jak člověk přemýšlí. A jak funguje ve stresu – Když přede mě položil telefon s běžícím odpočtem na 2 minuty. Každopádně na řešení hádanky jsem přišel a měl jsem z toho potom velkou radost 🙂
V pondělí ráno mě Chris vzbudil telefonátem, kdy mi oznámil, jestli mam opravdu o nabízenou pozici zájem. Že on má zájem o mě 🙂 A tak jsem jel hned další den podepsat smlouvu.
Že prý se mu na vypsanou pozici přihlásilo 112 životopisů. Z nich vybral 12 lidí, se kterými se sešel osobně. No a nakonec jsem dostal přednost před jiným uchazečem, který měl sice více zkušeností na papíře, ale měl menší „drive“ než já. Ať už to znamená cokoliv 🙂
Chris mě nabral na seniorní pozici. Akorát se teda podle pohovoru neví, jestli jsem opravdu senior nebo ne. Takže mám ve smlouvě „Intermediate Full Stack Developer“ s tím, že se během zkušební doby tří měsíců uvidí, jak nám vyhovuje naše spolupráce. A pokud pude všechno podle plánu a já se osvědčim, dostanu novou pracovní nabídku už s pozicí seniora a zhruba 15% přidáním na výplatě.
V nové práci mam za sebou dva týdny. Tak ještě trochu k samotné pracovní náplni. Bude to trochu více technické, takže tomu teď mami asi nebudeš uplně rozumět 🙂 Firma Bosun Technologies má na starosti několik projektů a jedním z nich je i systém objednávek a vlastně takový eshop pro veterinární kliniku (proto mají svůj kanclík přímo tam). Na frontendu bootstrap šablona s jquery. Na backendu c# běžící v mono na ubuntu. Vývoj na MacBook Pro v sublime text. Deploy kopírováním jednotlivých souborů na server. Jediný javascript soubor má asi pět tisíc řádků.
Z tohoto stavu věcí jsem byl na začátku dost smutný. Takový jakoby nemoderní způsob vývoje. Ale po dvou týdnech to nakonec vypadá zajímavě, protože jako najatý senior mam možnost spoustu věcí zlepšit a bude to hodně různorodé, takže se toho budu moci opravdu hodně naučit. První týden jsem se bavil tím, abychom zautomatizovali nasazení. Výsledkem je, že se pro vývoj i na produkci používá docker. A pro produkční build se soubory automaticky stahují z git repozitáře, takže už žádné ruční kopírování. Teď se bavím doprogramováním možnosti vrácení vadných produktů v eshopu. A protože je cílem toto eshop řešení následně přeprodávat, budu ho celé přepisovat do reactjs.
A co mí kolegové? Tak Chrise už trochu znáte. Původem Angličan, žije se svojí rodinou v Aucklandu přes pět let. Věčnej vtipálek. Má dost přehled a vlastně on je důvodem, proč jsem kejvnul na tuhle pracovní nabídku. V kanceláři tráví asi tak polovinu pracovní doby.
Nastya je Ruska s asijskými předky. Je jí asi 35 (na asiatech se to moc nedá poznat) a v Aucklandu bydlí 4 roky. Tolik je Ukrajinec a je mu asi tak 25. Vlastně jsem se na jejich věk nikdy nezeptal..
Teď, když už mam práci, tak si můžeme najít nějaké pěkné bydlení poblíž. Zatim bydlíme v centru a jedna cesta autobusem do práce trvá zhruba hodinu, což neni uplně ideální. Ale o tom zase někdy příště 🙂
