Tenhle týden se děly velký věci. Vééélkýý věci. Chvíli jsem zvažovala, zda to sem opravdu napsat, jelikož je to dosti potupné, takže kdo si mě chce pamatovat tak, jak mě zná z dřívějška, tedy jako roztomilou princeznu, tak prosím nečtěte dále 😀
Začalo ti divným štípancem na ruce. Komár, říkám si. Jenže pak se objevilo štípanců víc a víc….a byly v řadě. To mojí milí, může znamenat pouze dvě věci. Štěnice nebo blechy. Štěnice byly ihned vyloučeny, jelikož štěnice mě kousla loni na Hip Hop kempu ve stanu, takže s touhle havětí již mám zkušenost. Nene, byla to blecha. Vygradovalo to ve chvíli, kdy jsem se škrábala jako blázen po nohách ve svých sloníkových kalhotech a vyplašeně křičela na Maru, že mám v kalhotách určitě blechu a co mám dělat. Stáhla jsem je rychlostí světla a zavřela do igeliťáku do karantény. Co to má jako znamenat? Blecha? Odkud? Z práce, z bytu nebo z autobusu? No totální dno. Připadala jsem si jako největší póvl. Na Maru takhle havěť nejde, jelikož má podle mě nějaký speciální venkovský geny, který tuhle havěť prostě nepřitahujou. Dva dny se mi tak trochu vysmíval a večer mi dával pusu na dobrou noc se slovy: „Tak dobrou noc….a ať tě blechy štípou celou noc.“
Když jsem ve čtvrtek došla do práce, vyzbrojená obřím červeným sprejem proti hmyzu, který vypadá jako hasičák, čekalo mě další překvapení. Po cestě na záchod v dámských převlíkárnách leze po zemi šváb. Podívám se nevěřícně na švába (který mě měl dost na háku a pochodoval si v klidu dál), pak na Lenku (moji kolegyni), na švába a na Lenku a ptám se: „Ehm, já jen, tohle je šváb, ne? To tady normálně takhle bydlí?“ Lenka mi s naprostým klidem oznámila, že ti tam bydlí ve velkým a jestli mě pohoršuje tenhle jeden statečnej, tak ať radši neotvírám přilehlou komoru, protože tam mě čeká švábí invaze. Nevěřícně jsem na ni koukala, jestli to myslí vážně. Podívala se na mě takovým lítostným pohledem a říká:“ No to ti ani nebudu říkat, co dál tady můžeš objevit za zvířata.“ To já už ale dávno věděla, jaký zvířata můžu objevit, jen jsem nevěděla jistě, odkud se objevují. Tak jsem jí oznámila, že vím, že myslí blechy, že mám na sobě sto pět štípanců a v kabelce malý protibleší hasičák. V tu chvíli mi osvětlila celou situaci. Mají tam problémy s blechama už měsíce, nikdo s tím nic nedělá a holkám, co tam očividně připluly na loďce někde ze Samoy z pralesa, to nevadí. Ona, ještě s jednou českou kolegyní, si stěžovali už několikrát, ale řekli jim akorát to, ať si převlečou uniformu a podívají se, jestli to netahají náhodou ony z domu. No vřela mi krev v žilách, to si asi dokážete představit. Běžela jsem za personální a zeptala se jí, jestli opravdu věděla o problému s blechama a nijak mě na to neupozornila. Řekla mi, že přece nemůže jednotlivý zaměstnance upozorňovat po jednom. Zeptala jsem se, jestli to myslí vážně. Po jednom nás poučovala o tom, jak máme chodit po schodech a držet se zábradlí, ale zrovna tohle jí nepřišlo důležitý? Vysvětlila jsem jí, že to takhle teda nenechám. Pak jsem běžela za svojí nadřízenou a řekla jí to samé. Ta na mě začala zkoušet, jestli je nepřináším z domu, tak jsem jí řekla, ať tohle na mě vůbec nezkouší, že už to zkoušela na dvě kolegyně přede mnou, a že to by musela být opravdu velká náhoda, abychom to všechny tahaly z domu do práce. No v minutě jsem se stala nejproblémovějším zaměstnancem v hotelu a nikdo už mě nemá rád 😀 Každopádně se věci daly do pohybu, protože za půl hodiny už páni manažeři kontrolovali dámský šatny, tak jsem se octla i tam a osvětlila situaci, aby se s tím začalo rychle něco dít. Teď přemýšlím, zda to hnát někam dál….třeba je zažalovat nebo vydírat nebo to dát do zpráv 😀
Tak jen abyste věděli, jak to chodí v těch pětihvězdičkových hotelech 🙂 a teď další dobrá rada pro všechny (speciálně pro Kubu Halvu). Na každým pokoji bývají skleničky a hrnečky. Než je použijete, radši si je trochu umyjte. Každá pokojská totiž vezme použitou skleničku, opláchne ji v koupelně jen vodou a rukama, a pak ji utře použitou hadrou na prach 😀 To já ale nedělám, nejsem prase. Já vezmu čistý ručník a utřu skleničky do něj. Takový ten malý ručník, víte…jak se používá na obličej 😀
Jinak se mi osud teď vysmívá stejně jako Mara, takže když jsem si pustila seriál, návez onoho dílu byl Akrobat a blecha. Když jsem si pustila můj denní výber hudby na Spotify, první píseň byla Catch my disease (chyť moji nemoc). Zábava, že?
Teď mám dva dny volno, takže si půjdu za odměnu koupit něco na sebe a budu zase šťastná jako blecha 😀
