Moc si užíváme to konečně přítomné léto, které dorazilo na Zéland. V sobotu jsme si zajeli do Riwaka Resurgence. Je to posvátné místo pro původní maorské obyvatele. Vyvěrá zde pramen vody přímo ze skály. Voda má nádherně modrou barvu a kousek dál je přírodní bazének, kde se dá vykoupat. Má to ale jednu nevýhodu. Voda je neskutečně studená. Ponořila jsem se se celá asi až na šestý pokus a domnívám se, že jsem utrpěla lehké omrzliny 😀 Po adaptaci jsem se vzmužila a šla si z nízké skalky do bazénku skočit ( Mara už tam samozřejmě skočil dávno) No úplně jsem cítila všechny ty maorské prapředky, co tam podle mého názoru při rituálním omývání umřeli na srdeční zástavu. Každopádně v rámci mé nově objevené zálibě pro otužování to byla fajn lekce. Odpoledne jsme pokračovali v cestě na sever.
V neděli jsme dorazili k Farewell spit. Je to dlouhý písčitý výběžek na úplném severu jižního ostrova, který je oblíbenou turistickou atrakcí. Nás ale nikterak nezaujal, takže jsme po krátké vycházce vyrazili o kus dál. Teda až poté, co jsem odstranila ze své boty, ponožky a tepláků to obří kravské hovno, které jsem někde po cestě přes louky a lány rošlápla. Mara byl hodně unavenej, ale bojoval a chodili jsme po okolí. Nakonec se nám dostalo zasloužené odměny na pláži Wharariki. Jedné z nejhezčích pláží, kterou jsem kdy viděla. Najdete tam všechno, po čem vaše srdce touží. Spoustu jemného písku, po kterém je vyloženě radost se procházet, útesy, skály a malé jeskyně, zelené kraby schovávající se ve skulinách skal, a to úplně nejlepší je, že přímo u pláže je přírodní bazének, který funguje jako školka pro tulení mláďata. Tyto mláďata jsou natolik zvyklá na lidskou přítomnost, že si můžete sednout na kraj bazénku a oni k vám připlavou na dosah ruky. Jsou to opravdu miminka a vy můžete vidět, jak se učí manévrovat, skákat a obratně i neobratně lézt z vody a do vody. Bylo to nečekaný překvapení a Mara mě musel tahat za ruku jak pětiletý dítě, aby mě od tam dostal 😀 Večer jsme zaparkovali nedaleko pláže a po dlouhé době nás opět přepadl roj komárů. Nejhorší je, že oni se umí dostat do auta každou miniaturní škvírkou, takže to, že jsou zavřené dveře i okna nikterak nepomáhá. Tentokrát jsme ale byli připravení, takže jsme si v autě natáhli moskytiéru a šli v klidu spát. V dalších campervanech asi tak dobře připravení nebyli, soudě podle těch hlasitých bouchanců, když se snažili zabíjet ty tucty nečekaných příživníků 😀
Včera jsme si ráno vyběhli kopec (Knuckle Hill Track) a dostalo se nám krásného pohledu na spoustu zelených poloostrůvků a nedotčenou přírodu severozápadní části ostrova. Navrhla jsem Marovi, že až to bude v Evropě na ostří nože s muslimy, můžeme to tady osídlit 😀
Poprvé za náš pobyt v Emilovi se nám podařilo vyčerpat zásobu plynu ve vařiči až do posledního fouku. Zoufale jsme si snažili v poslední zásobě vody uvařit těstoviny, ale voda se nám akorát podařila přivést k varu a plyn skončil. Tak jsem nechala těstoviny chvíli louhovat v teplý vodě a aldente kolínka byly na světě 😀
Odpoledne jsme si zajeli k jezeru na koupačku. Na parkovišti jsme dostali varování od jedné turistky, že nás dole u vody čeká výhled nejen na krásné okolí, ale i na tří nahé holky, které to tam obsadily a pouštěly si hudbu na celé okolí. Vysvětlila jsem Marovi, že půjdeme radši k druhému jezeru 😀 , takže to Mara alespoň zaběhl obhlédnout v minutce, kdy jsem si odskočila na záchod. Očividně některým výhledům nelze odolat. 😀 U druhého jezera nikdo nebyl, což jsme si (já) moc užívali. Voda tam byla sympaticky teplá a čistá. Super odpoledne.
Jelikož nám došly zásoby vody, jídla i plynu, museli jsme zamířit do nejbližšího města Takaka. Večer jsme stihli akorát doplnit vodu a dát si burger ve fast food okénku, jelikož obchody už byly zavřené.
