Po procházce na Franze Josefa mě dosti bolela kolena. Uprostřed noci jsem šla za auto čůrat, čupla si a zjistila, že se nemůžu zvednout 😀 Prostě to nešlo. Nakonec jsem zatla zuby, opřela se o přední světla auta a nějakým záhadným způsobem se zhoupla do stoje. Cítím se na 105 let.
Parkovali jsme na pěkném místě u řeky s výhledem na ledovce. Jediná nevýhoda bylo to, že od osmi ráno nám za autem začaly přistávat helikoptéry 😀 Začínaly odtud vyhlídkové lety na ledovce. Uvařila jsem si kafe, nasypala cereálie a u snídaně jsem sledovala odlétající helikoptéry. V tu chvíli za námi došel pán s nabídkou, že mají v helikoptéře volné místo, jestli se nechceme proletět, že nám to dá za půlku. Jelikož bylo perfektní počasí, což se na tomto místě stane tak třikrát do roka, měli jsme to za poloviční cenu a také jsme mohli letět oba spolu (ne po jednom, jak zněla původní nabídka), nebylo nad čím přemýšlet. Odložila jsem kafe a šli jsme se proletět. To vám byla taková krása. Jako vidět ledovec ze země je fajn, ale vidět z výšky ten čistý, člověkem nedotčený led a sníh, hory, les a moře, to je opravdu zážitek. Pilot s námi přistál na jednom z ledovců, kde jsme si zablbli na sněhu a udělali hromadu fotek. Při zpátečním letu mě posadil dopředu, což můj zážitek ještě vygradovalo. Prostě skvělý páteční ráno 😀
Po cestě k Pancake Rocks jsme se stavili u jezera na koupačku. Voda byla sice studená, ale shodli jsme se, že to byla zatím nejteplejší voda, ve které jsme se tu koupali 😀 Pancake Rocks jsou zvláštní kamenné útvary, které vypadají jako na sobě ležící palačinky. Uprostřed těchto skalisek je několik blow holes, tj. děr ve skále, ze kterých při přílivu tryská voda. Bohužel jsme dorazili až po přílivu, takže jsme žádné tryskání vody neviděli, ale za to jsme viděli spoustu delfínů, co se toulali u břehu.
Večer jsme zaparkovali u pláže a viděli na jedné straně nádherný západ slunce nad vodou a na druhé straně obrovskou duhu přes celé údolí. Nevěděli jsme, kam se koukat dřív.
Další den jsme zajeli po pobřeží kousek zpět na jih, kde lze při odlivu projít pláž k zajímavým skaliskům a útesům. Některé úseky se dají proběhnout jen malou chvilku, kdy zrovna nepřichází vlna. Rozdíl může být klidně skoro metr vody, takže Marova zábava byla sledovat mě utíkat před vodou. Při nejdelším přebíhacím úseku mě vybržďoval, takže jsem nakonec musela nahodit stoprocentní sprint a v poslední vteřině vyskočit na nejbližší balvan, kdy kolem mě projela metrová vlna. Lara Croft by se ode mě mohla učit 😀 Zachránila jsem svoje pohorky před dvoudenním vysoušením.
Odpoledne nám to nedalo a zajeli jsme si znovu k Pancake Rocks. Tentokrát jsme viděli všechnu tu parádu, co vám tato turistická atrakce může nabídnout a byli jsme rádi, že jsme se tam vrátili. Večer jsme zaparkovali na stejné pláži jako den předtím a ještě jednou se kochali tím epesním západem slunce. Nechala jsem se od Mary ostříhat. Znovu. Poprvé mě stříhal asi před měsícem a půl a moc se mu to povedlo. Tentokrát s nabitým sebevědomím z minula to vzal pěkně od podlahy a nakonec mám na jedné straně obří pramen tak od dva centimetry kratší než všechny ostatní vlasy. Jelikož mi to zkrátil opravdu hodně, odmítla jsem další zarovnávání. Nakonec by mi to zarovnal až pod uši 😀
Včera jsme dojeli do Westportu. Dali jsme si kratší procházku podél řeky, kde jsme narazili na pár českých vodáků. Odpoledne pořešili nutná zla typu praní, vaření a nákupy a šli se ubytovat k další pláži, kam večer najelo několik autobusů mladých lidí, kteří si udělali pořádný večírek s táborákem. Mara jako správný důchodce si v noci stěžoval, jak tady ta mládež dělá bordel 😀
