Poslední dva dny jsme řešili auto a věci potřebné na cesty. Včera jsme prochodili spousty obchodů a nakoupili výbavu do auta. Je pravda, že většina věcí byla již v autě zařízená, ale chtěli jsme si to trochu doladit. Já jsem si pořídila spacák, protože jsem zmrzlenka a peřina mi nestačí. Večer jsme zažili naše první zemětřesení. Byl to jen malinký záchvěv, ale i tak to byl zážitek. Větším zemětřesením pro mě bylo, když nám Jirka (ten, co nám prodával auto) řekl, že nám nechá otevřené zadní dveře do baráku, což se bohužel nestalo. Zjistila jsem to v noci, když jsem s přeplněným močákem chtěla jít na záchod,abych mohla jít spát. Dveře byly zamčené a světla zhasnutá. Nešlo jinak, vyčůrali jsme se jim na zahrádce.
Dnes jsme dokupovali poslední věci do auta a udělali první zásoby jídla,abychom si mohli na cestách vařit. Odpoledne jsme si vyrazili na projížďku na pláž, abychom se trošku vyvětrali od toho všeho nakupování. Po cestě jsme skočili do sekáče a za pár dolarů nakoupili pár kousků teplého oblečení, jelikož na takovouto zimu jsme jaksi nebyli připravení. Dojeli jsme těsně před zavíračkou, za což Mara určitě děkoval Bohu, jinak bych tam strávila dalších 7 hodin 😀
Na pláži foukalo a byla děsná zima. Dost mě překvapuje, že místní tu surfují v krátkým neoprénu a běhají v tričkách a kraťasích. Já mám na sobě funkční tričko, mikinu a bundu a stejně klepu kosu.
Zítra vyrážíme na výlet a hodláme teď začít fungovat trochu low cost. Ceny jsou tu o dost vyšší než v Česku a za těch pár dnů tady jsme po doplnění potřebné výbavy dost finančně vykrváceli. Lenka s Jirkou nám k autu dali benjo, abychom si mohli krátit dlouhé deštivé večery. Pokud to takhle půjde dál, tak se na něj asi vážně naučím hrát, abych si pak mohla jít přivydělat někam na náměstí 😀
Taky už jsme si potřebovali vyprat. Jsou tu veřejný prádelny, kde má člověk za hodinu vypráno a vysušeno. Zrovna teď dává Mara naše věci do sušičky. Je to úplně poprvé, co si budu sušit věci v sušičce, takže doufám, že se mi dnes nezmění konfekční velikost na M.
