Ráno jsme nelenili a vydali se do města v sedm hodin 😀 Dělám si srandu, vyprdolili jsme se asi o půl jedenácté a vydali se do nedalekého ptačího parku. Po cestě jsme narazili na mešitu Masjid Tegara. Moderní a nejnavštěvovanější mešita v Malajsii. V zapůjčeném hábitu bylo dost teplo, ale i přesto jsme si nechali povykládat pár zajímavostí od místní dobrovolnice. Z jejích slov zněl Islám jako velmi přátelské náboženství, kde jsou si všichni rovni. Poté, co jsme u východu dostali banán a vodu jako pozornost, zvažovali jsme, jestli nekonvertujeme. (vtípek, táto 😀 )
Z ptačího parku jsme byli nadšení. Procházíte se v obrovské voliéře, kde je většina ptáků na volno a relativně zvyklá na lidi. Pár kousků mělo vlastní voliéry, ale zas chápu, že když je v parku jen jeden pták tohoto druhu, musel by pak člověk mít veliké štěstí na něj narazit, kdyby byl na volno. Nejvíc mě uchvátily sovičky, které byly tak strašně roztomilé, až mi z toho upadl nanuk na zem 😀 Pokud byste měli někdy namířeno do tohoto parku, dám vám jednu dobrou radu. Našplíchejte se pořádně repelentem, jinak vás ti krvelační bastardi sní zaživa. V jednu chvíli se na mě slétlo celý hejno komárů a je to úplně jinej level bolesti, než když vás štípne nějakej českej lechtající somrák.
Po ptačím parku následoval motýlí park, který byl o poznání nudnější. Uvnitř to sice vypadá hezky, ale motýli nejsou zvyklí na lidi, takže jen splašeně poletovali okolo. Trochu jsme doufali v krmení z ruky a podobné vychytávky, které nám nabídli v ptačím parku. Při odchodu jsme potkali tlupu opic s mláďaty. Drželi jsme si odstup, jelikož okolo byly cedule znázorňující opice kousající do lidské ruky 😀 Z toho člověk pochopí, že je nemá moc prudit.
Na zpáteční cestě už jsem měla tak oteklé nohy, že si kolemjdoucí museli myslet, že mám elefantiózu 😀 Každopádně jsem zatla zuby a šla si na místní market koupit svoje nový epesní Dior brýle za 120 korun a vystřelovací nůž, jelikož moje rybička po dědovi se mi rozbila.