Naše hostitelka se včera vydala za hledáním vodopádů, a tak jsme přes noc zůstali pouze s jejími rodiči. Její mamka nám sekundovala jako babička, když nám cpala jídlo a ovoce na talíř až do úplného prasknutí.
Rozloučili se s námi touto snídaní. Knedlíček se jmenuje Báhn Bao, je plněný kořeněným mletým masem.
Dnes nás čekal 100km dlouhý přejezd. Cesta utíkala skvěle, protože se jelo po krásné asfaltové silnici průsmykem mezi horami, a tak bylo stále na co koukat (jak uvidíte na fotkách níže).
Zastavili jsme u jedné restaurace kvůli protažení noh. Takhle to zhruba funguje:
Do města Ma Cung Chai jsme dorazili již s pořádně bolavými zadky. Pořád ještě ne a ne si na delší sezení na motorce zvyknout. Na doporučení Zdeňka jsme našli krásný homestay. Na kraji města s výhledem na řeku. Teď večer tu je příjemné ticho, maximálně tu bzučí hmyz. Vítaná změna oproti minulému ubytování, kde dům stál přímo u rušné cesty. Navíc v zatáčce, takže takřka každé projíždějící auto (a kamion) tam troubilo. Místní na to jsou prý zvyklí, ale mně to teda moc nechutnalo.
Ještě se pochlubim obrázkem, jak to taky může dopadnout, když zavítáte na vietnamskou wikipedii a necháte si to automaticky přeložit googlem. Hledal jsem informace o jednom městečku (okrese):
