Pondělí
Natěšení, že týden odpíchnem čistí a voňaví, jsme se rozběhli do místního bazénu. Ovšem zrovna se tu odehrávalo dětský mistrovství světa v plavání (nebo něco podobně důležitýho), takže to bylo pro veřejnost až do jedný hodiny odpoledne zavřený. Inu hodil jsem oko na recepční a s úsměvem na tváři jsem se jí zeptal, jestli by nevadilo, že si tady na chvilku dřepnem a nabijem si aspoň noťasi. Dovolila nám to! 😃 Takže jsme se vrátili do auta pro všechny powerbanky a baterky, a šli zevlit dovnitř. A objevili jsme tam i wifi. Sice pomalou, ale wifi 😃 Čekání na otevření bazénu se rázem stalo příjemnější.
V bazénu Lenka zjistila, že se její nové plavecké brejle zamlžujou. A tak jsem je tam radši zapomněl. No ne, vážně. Stejně by si koupila nový 😃
Po bazénu jsme si vyhladovělí zaparkovali u parčíku, uvařili a poobědvali na dece na trávě. Už nevim, co to bylo, ale bylo to určitě moc dobrý 😃 Počasí zrovna přálo, a tak jsme na trávě poleželi trochu dýl, až nám pořádně nezbyl čas na žádný chození. Den bez pořádný aktivity (plavání nepočítam)! :-/. Bylo na čase popojet, protože se začalo připozdívat a my se chtěli přemístit na další místo. Dojeli jsme k Charming Creek Tracku, který je v našem průvodci velmi vychválený. Bohužel jsme ihned po příjezdu zjistili, že je už pár dní zavřený kvůli nestabilní půdě. A představa kusu skály řítící se na nás se nám moc nelíbila. Trochu mrzutí jsme na tom parkovišti aspoň přespali.
Úterý
Pokračovali jsme na sever. První jsme potkali krátkou cestu po bývalé železniční dráze. Koleje i pražce si odnesli, takže tam zbyla jenom štěrková cesta lesem. Ale moc hezká. Na jedné straně řeka, na druhé straně různobarevným mechem pokrytá strmá stěna kopce. Po cca patnácti minutách jsme došli k tunelu, kterej měl bejt pokrytej svítícíma červama. Ovšem taky byl na podlaze dost pokrytej vodou a bahnem, takže jsme neměli šanci ani nakouknout. Aspoň jsme nakoukli na vagon vykolejený do řeky.
Kolem oběda jsme dojeli do cílového města jménem Karamea. Lena uvařila, já jsem se zatim dovyptal na možnosti procházek po okolí na zdejším informačním centru. Odpoledne už nám zbyl čas pouze na krátký výšlap za Big Rimu Tree. Prostě starej velkej strom no. Lena chtěla trochu pozevlit u vody. Dojeli jsme teda k parkovišti u řeky, kde jsme rovnou další den mohli jít na trek. Ale o zevlení u vody nebylo ani pomyšlení kvůli tisícům krvelačných sandflies. Provedli jsme v řece jenom nezbytnou hygienu a šupky hupky do auta 😃 Teda já. Lena byla statečnější a šla ještě ven cvičit. Nevim, jak se s těma dotěrnejma muškama dohodla, že ji nechaj žít. Podle mě se stala jejich královnou nebo tak něco 😀
Středa
Ke snídaní jsme si namazali tříhodinový trek. Příjemná procházka byla v půlce okořeněná třemi jeskyněmi. Tu prostřední s příhodným jménem Tunnel Cave jsme museli projít skrz. Uvnitř se schovával malý vodopád a strop byl posetý svítícími červíky. To vám byla paráda. Zatím největší uskupení, co jsme viděli. Bylo jich tam spousty a vypadalo to jako takové modré hvězdičky na nebi. Za vodopádem si Lenka všimla zlatavě třpytivého povrchu stěny jeskyně a rozhodla se, že se určitě jedná o pravé zlato. Nejdřív to tam dloubala nehty. Po chvilce se mi jí zželelo, tak jsem jí připomněl, že s sebou nosí malou lopatičku (když někde v terénu potřebuje udělat hrobeček nenadálemu hovínku).
Odpoledne jsme se vydali do oblasti bran. Řikáte si o jakých bránách to mluvím? Představte si Pravčickou bránu, ale s protékající řekou. První naše byla Opararu Arch. Byla tak velká, že se ani nechtěla vejit na fotku. A hned za ní byla sympatická jeskyně s jednou velkou místností. Druhou byla Moria Gate Arch. O něco menší, útulnější 😃 Toto prozkoumávání i s přilehlými treky nám zabralo celé odpoledne. Bylo tedy načase jít se ubytovat.
Vydali jsme se směrem k treku dalšího dne, ale jediné parkování zdarma pro náš apartmán na kolech bylo u cesty hned u pláže. Moře hučelo celou noc a Lenka se moc nevyspala, protože se bála, že přijde tsunami 😀
Čtvrtek
Jedinou procházkou tohoto dne se stalo nakouknutí na začátek Great Walku Heaphy track. Celý trek má skoro 80km (4-6 dní) a vede až k severnímu pobřeží. Jenomže pak si člověk musí objednat odvoz zpátky. A taky musí mít cestovní vařič a táhnout s sebou jídlo na celou dobu. A objednat dopředu neuplně levné ubytování na chatách. No prostě zatím jsme se vždycky spokojili s jednodenní variantou těchto dlouhých treků, takže jdeme kus tam a hned zase zpátky k autu.
K obědu se Lenka rozhodla pro bramboráky. To vám byla lahoda! Centrum města Karamea mělo možnost ucítit vůni česneku v českém podání 😃 Po vydatném obědě (máme trochu problém s připravováním malých porcí, takže se vždy přejíme jak prasata :-D) jsme se ještě prošli hned kousek od města po pláži. Lenka objevila dvě větší ulity šneků a jednu menší. Že prej máma, táta a malej. Něco mi tim ta holka snad naznačuje? 😃 Já zase objevil ostružiny. Baví mě opatrnost tý holky, když se mě hned zeptala, jestli jsou to opravdu ostružiny a né nějaká podobná věc, která by ji mohla otrávit. Ale nebyly vůbec sladký :-/
Tím jsme vyčerpali možnosti chození po okolí a vydali se zpět na jih do Westportu.
Pátek
Udržovací den. Nabít noťasy v bazénu. Vyprat oblečení v launromatu. Nakoupit v New Worldu. Vykoupat se v bazénu, protože při naší první dopolední návštěvě se tam opět odehrávalo nějaké mistrovství světa. Nahrát fotky za posledních pár dní na blog a napsat příspěvěk. A popojet o kus dál. Přišla tma a řídit po tmě nás nebaví, tak si jdem ustlat na odpočívadle cestou k severnímu pobřeží. Sice tu jezdí kamiony kousek od nás, ale to nevadí. Že prej je zvyklá, protože jí celý život cinkal rozjezd pod okny. Tak aspoň tu nehrozí tsunami 😀
