Glenorchy – Kinloch Lodge o týden později

Jak psala Lenka, pracujeme za stravu a sprchu. Snídani a oběd si musíme připravit ze studených zásob pro dobrovolníky. Typicky musli, chleba s marmeládou, tousty nebo vajíčka z mikrovlnky. Večeře je každý den jiná připravená v kuchyni od restaurace. Asi dvakrát se mi stalo, že mi večeře nechutnala. Ale sníst se to dalo. Lena byla nejdřív mrzutá, že pracujem za jídlo, ale nechce pořád dokola jíst toustovej chleba. Ale nakonec se to dá zvládnout, protože od večeře jídlo často zbyde a my si tak můžem schovat do krabičky na další den k obědu.

Jinak k těm zdejším benefitům. Jak Lenka zmínila

Je tu vířivka, kola, kajaky a pruty na ryby.

Takže, vířivka je moc fajn. Ale když se tam dostanem k večeru po práci, tak se tam skoro nedá vydržet kvůli otravným sandflies. Ještě o nich povyprávim. A navíc je tam moc velký horko 😀

Kolo je vám snad jasný. Z toho děsně bolí zadek, takže z toho taky nic nebude.

Když bychom si chtěli jít večer na kajaky, tak už je ale moc větrno, takže se vlastně ani jít nedá. Protože by nás to mohlo odfouknout doprostřed jezera, kde bychom se mohli převrátit a umrznout ve vodě. Viděli jste Titanik, že jo?

A pruty na ryby. Jestli jsem to správně pochopil, tak tu na lov na řece a jezeru potřebuju licenci. Kterou já co? Nemam.

Tak teď něco pozitivního. Jednou odpoledne bylo hezky (to se tu moc často nestává), a tak jsme po ranní šichtě vyrazili na procházku. Mělo to být jednoduchých 15km, max 5hod. Ale po dopoledni stráveným na nohách neni pro nás (Lenu) žádných 15km jednoduchých 😀 Takže od půlky cesty jsem byl proklínán a někde v posledním kilometru mi Lenka upadla do trávy a odmítla jít dál. Tak jsme si s nohama křížem a rukama za hlavou chvilku poleželi v trávě, díky čemuž jsme byli schopni dojít zpátky k autu.

Taky se tu nedaleko odehrál noční požár. Nám by to tu bylo i jedno, kdyby nebyla odříznutá jediná příjezdová cesta a nebylo přerušený elektrický vedení. Takže nám to vlastně moc jedno nebylo. Hosté nemohli ani odjet, ani přijet. Ani zásoby do kuchyně. Nakonec se jim povedlo silnici otevřít hned ten den odpoledne a proud nahodili někdy druhý den k ránu. Nás to v práci moc neomezovalo. S prádlem se počkalo a místo vysavače jsem nastoupil se smetáčkem. A ještě k tomu jsme dostali nanuky, který by se jinak roztekly 🙂 Ale je to zajímavej pocit bejt takle odříznutej od světa.

Jinak opravdu jsme tu holky pro všechno. Lenka většinou odpoledne někde uklízí a já se poslední dobou hodně angažuju buď na stavbě (staví se tu další dva apartmány) nebo na majitelů baráku, kde budu nejspíš natírat zdi a rámy oken a dveří. Práce na stavbě je super, protože to rychle utíká a člověk se i leccos dozví a naučí. Akorát je to taky dost nahovno, protože prší. A má pršet celej tenle tejden. Takže tak. Aspoň že ty protivný mouchy v dešti tolik neotravujou.

Jedno odpoledne jsem měl to potěšení zajet se do Queenstownu potkat s Přemkem Vozejkem. Znáte to, v práci se vám ten rok zadaří, a tak vás vyšlou první třídou na pár dní na výlet do Austrálie a na Nový Zéland. Že to neznáte? Asi čas změnit práci 😉 Každopádně Přéma neměl kvůli nabytému programu moc času zevlit jen tak bez cíle po městě. Proto když jsme spatřili gondolu vozící turisty na kopec za výhledy jasně zavelel, že jedem. Cestou nahoru jsme potkali skvělou dráhu pro vozítka a nebude to náhoda, že náš lístek na gondolu obsahoval i šest jízd. No co vám budu povídat. Přemek byl vyndanej ze zdejších panorámat (asi jako každej, kdo je čerstvě na zélandu), já byl zase unešenej z adrenalinového sjezdu na vozítkách.

Vozejk na vozítku
Vozejk na vozítku
Celý odpoledne bylo hrozně fajn. Pěkně česky probrat život. Až jsem z toho uplně zapomněl na čas, takže jsem se domů s Emilem (naší domem) vrátil až v půl jedenáctý, za což jsem dostal od Lenky pěkně zprcáno 😀

Jo a ještě k těm sandflies. Takový horší komáři. Štípnou podobně, ale nejsou slyšet ani cítit. Nejradši maj zápěstí a kotníky. Ty mršky to dělaj tak, že nepozorovaně přistanou na botu nebo ponožku a pak si dojdou ke kůži. Nejhorší je, že jdou za teplem. Takže celej den zevlí u našeho auta a kdykoliv se otevřou dveře, ihned nalítaj dovnitř. Potom je potřeba je rozmačkat na sklech. Většinou se ale nepovede eliminovat všechny, takže se člověk stejně probere doštípanej. Naštěstí jsou pomalý, takže se daj plácnout i ve vzduchu a když člověk jde na tůře, tak mu nestačí. Fuj a už na ně nechci myslet.

Tak zas někdy příště, až se stane něco zajímavýho 😉

Takle se tu vlévá jedna řeka do druhé
Takle se tu vlévá jedna řeka do druhé

Lena potkala kus sněhu
Lena potkala kus sněhu

Na procházce v lese
Na procházce v lese

Vidíte, jak je ta voda čirá? Neskutečný
Vidíte, jak je ta voda čirá? Neskutečný

Dost větrný konec 15km procházky. O pár kroků později Lena lehla do trávy a odmítla jít dál :)
Dost větrný konec 15km procházky. O pár kroků později Lena lehla do trávy a odmítla jít dál 🙂

Po mohutném dešti se do řeky uvolní šedivé sedimenty a je díky tomu hezky vidět, jak se vlévá řeka do jezera
Po mohutném dešti se do řeky uvolní šedivé sedimenty a je díky tomu hezky vidět, jak se vlévá řeka do jezera

Místní divoký holub
Místní divoký holub

S těmahle dvěma mazlíkama se Lena chodí muchlovat.
S těmahle dvěma mazlíkama se Lena chodí muchlovat.

Moje nožky doštípané od sandflies - takovej zákeřnější komár
Moje nožky po týdnu doštípané od sandflies – takovej zákeřnější komár

Divná slepice. Bohužel tady neni moc wildlife (kromě ovcí, který nejsou ani trochu wild) tak fotim, co můžu
Divná slepice. Bohužel tady neni moc wildlife (kromě ovcí, který nejsou ani trochu wild) tak fotim, co můžu

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *