Návrat do Christchurch

Bohužel ani ve čtvrtek ráno nebyly příznivé podmínky (viditelnost ve vodě) pro plávání s tuleni. Byli jsme z toho moc mrzutí, ale tak aspoň se sem máme proč vrátit. Nebo si to dáme někde jinde. Jako cenu útěchy jsme si aspoň vyšlápli kousek nejbližšího kopce, kde ještě byla potrhaná silnice od posledního zemětřesení.

Odpoledne jsme se objížďkou opět konvojem přesouvali dolů zpátky do Christchurch. Cesta to byla velice úmorná, protože celou dobu úporně svítilo sluníčko. Po hodině a půl to odrovnalo prvního řidiče (mě) a muselo se střídat. Lena to vydržela další asi hodinu, než jí napadlo, aby si do bočního okna skřípla ručník. A byla pohoda 🙂

S naším self-contained autem můžem zrovna tady spát všude, kde to není přímo zakázané nějakou značkou. Tak jsme si zaparkovali jak páni hned u pláže a veřejných záchodů se studenou sprchou. Akorát ty záchody zamkli už asi v devět hodin večer. No neva. Keřík taky posloužil.

Ráno se Lenka chopila pláže a šla si bosky zaběhat. Já si dal svoje plenky a máchání (plank & kettlebell swings) hned v parčíku u auta. Studená sprcha bodla!

Po dlouhé době ve velkém městě. Leně odrostla hlava, teda vlasy, a tak bylo potřeba navštívit neznámou kadeřnici. Moc tomu nerozumim, ale vypadá to, že to je velký dobrodružství. Vrátila se s melírem a byla hrozně nešťastná. Že tu ty melíry dělaj moc šedivý nebo co. Když Lena je vždycky nešťastná, když přijde od kadeřníka, takže je to asi normální.

Protože jsem nečekaně získal dvě hodiny času, tak jsem jel řešit auto. Nejde nám totiž odemknout klíčem boční dveře. Vždycky se teda musely odemknout přední dveře a pak rukou zevnitř vytáhnout špuntík u bočních dveří. Nemělo by to bejt drahý (cca $50) u zámečníka.

Pak jsme jeli do našeho oblíbeného obchodu Torpedo7 nakoupit další funkční oblečení z merino vlny. Merino je uplně super nejvíc pokroková technologie. Nebo možná ne. Důležitý je, že to oblečení nezačne smrdět po prvním kilometru šplhání do kopce. Dokonce se dá nosit i více dní za sebou bez jakéhokoliv zápachu. Což je nedocenitelná věc, když zrovna bydlíte v autě a nemáte pračku 🙂

Pak už jsme jenom dokoupili suroviny potřebné na bramboráky, které jsme večer připravili Jirkovi s Lenkou, u kterých opět parkujem na příjezdové cestě. Lenka si na jejich adresu nechala poslat nové kontaktní čočky a já nové brýle, abych neřídil jak krtek.

Večer jsme pokecali s Jirkou a unaveňoučký šli na kutě.

Ještě taková menší technická vsuvka. Již jsme sem pro vás nahráli přes 1GB fotek! To je, co? Poznal jsem to tak, že nám došla kapacita na zdarma hostingu od openshiftu. No a co s tim? Za každý další giga chtěli 1 euro měsíčně a to mi přišlo trochu moc. Tak jsem nám to nastavil tak, že všechny nové fotky se ihned po uploadu na blog přesunou na Amazon S3, což vychází o poznání levněji 🙂 Přišlo mi, že tohle Lenka nedokázala patřičně docenit, tak jsem se chtěl pochlubit aspoň tady…

Vidíte vlevo to malé černé hovínko? Takle blízko parkovišti jsme potkali tuleně!
Vidíte vlevo to malé černé hovínko? Takle blízko parkovišti jsme potkali tuleně!
Cestou zpátky k auto nás překvapil příliv, který nám zalil kus cesty, a tak jsme museli brodit..
Cestou zpátky k autu nás překvapil příliv, který nám zalil kus cesty, a tak jsme museli brodit..
Já a Lena po dlouhé procházce
Já a Lena po dlouhé procházce
Kdo se tak nikdy necítil?
Kdo se tak nikdy necítil?
Hóóóp a už to mám za sebou
Hóóóp a už to mám za sebou
Bečí nedočkavostí, až na ně přijde řada
Bečí nedočkavostí, až na ně přijde řada

A jako bonus video – to jsem si nemohl nechat pro sebe 😀 Lena si hraje na ovčáckýho psa.

Jeden komentář u “Návrat do Christchurch”

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *