Posnídali jsme vločky s cornflakes, co jsme tu našli v kuchyni. Ano, měli jsme to dovolené. Dostali jsme instrukce co a jak kde máme vyplnit i s patřičnými formuláři, takže dnešní zařizování bylo dost jednoduché. Nejdříve zařídit bankovní účet. No jo, ale dneska na nás nemaj na pobočce čas, takže máme schůzku až zítra. Díky tomu odpadlo i zařízení daňové evidence a možnosti pracovat. Do budoucna, ne teď. Teď se cestuje 🙂
Protože žiju se zmrzLenou, nejdůležitější položkou na dnešním nákupním listu byl co nejteplejší spacák. Nejdřív dělala ramena, že by jí nevadilo, kdyby byl z druhé ruky. Když jsme je ale uviděli v regálu v jednom sekáči, došlo na lámání chleba a přiznala, že v tomhle opravdu je trochu fifLena a podíváme se radši po novém. Vlastně to docela chápu 🙂
Oběhli jsme outdoorové obchody, zkontrolovali co mají a za kolik, abychom si o tom ještě doma mohli něco dozjistit. Nakonec snad(!) máme spacák vybrán a zítra už jedem na jistotu. Jo jo, pojedem našim novým fárem, kterýmu jsme během 5 minut na poště (!) převedli vlastnictví a po telefonu zařídili roční povinný ručení (který tu neni povinný). Ale pro nás jo, protože Lenka už se moc těší, až bude řídit 😀
Cestou zpět na barák jsme nakoupili ingredience na večeři, abychom našim super milým hostitelům oplatili jejich šlechetnost. Vaříme špagety s boloňskou. Dneska tu spíme poslední noc, protože barák sdílejí se dvěma Pakistáncema, tak ať jim tu nesmrdíme v obýváku. Ale prý další noc můžem strávit v autě vedle domu a používat jejich koupelku a záchod. Aspoň ten začátek máme trošku jednodušší 🙂
Jinak lidi jsou tu opravdu moc milí. Hodně rádi se vybavujou (třeba pokladní v obchodě), čímž si příjemně krátí pracovní dobu. My zatim na tohle vybavování nejsme moc zvyklí – Češi jsou takoví odtažitější. Taky jim hlavně moc nerozumíme 😀 Sice mluví anglicky, ale ten přízvuk zatim neumíme.