Den volna

V tomhle dobrovolnickym počinu zní dohoda tak, že po šesti odpracovaných dnech má člověk nárok na celý den volna. A protože bylo hezky, stalo se tak dnes.

Nejdříve jsme vyrazili do půjčovny motorek, abychom si nechali vyměnit přední světlo. Často zůstaneme na pláži nebo někde jinde až do západu slunce a jet potom domů bez potkávacích světel neni žádná prdel. Žárovku nám vyměnili naprosto bez problémů. Když už jsme tam byli, chtěli jsme se podívat i po lepší helmě. Ukázalo se ale, že moc lepších helem tam nemaj, tak jsme aspoň vyfasovali nový plexiskla.

Další zastávkou byl ranní trh, kde jsme si slibovali koupit mi nový dioptrický brejle. Sice mojí cca jednu dioptrii maj, ale pouze na blízko. Takže smůla.

Následovala návštěva nejvyšší hory ostrova. Narozdíl od ostrova Ko Pha Ngan, kde jsme se nahoru dvě hodiny brodili pralesem, tady nám posloužila motorka. Podél cesty jsme potkali spoustu makaků a uplně nahoře jsme si užili i pár hezkých výhledů, které bohužel vy tu neuvidíte, protože tady na tom shit internetu nám ty fotky prostě nahrávat nejdou :-/

Potom jsme se museli vrátit domů, protože si Lena zapomněla plavky a u vodopádů nebo na pláži nechtěla dělat nahuLenku. Naše motorka má skvělou vlastnost. Nefunguje tachometr. Nejdřív jsem si myslel, že to je špatně. Ale Lena bez toho nedokáže poznat, jak jedeme rychle a počet okřiků ohledně moc rychlé jízdy díky tomu klesnul na nulu 🙂

K obědu jsme pojedli výtečné zelené kuřecí placky (takovej trochu bramborák style) pořízené předchozí den na night marketu a mohli jsme pokračovat na SkyCable a SkyBridge (odkaz na jejich web), asi největší atrakce ostrova. Za 50 jejich (300našich) na jednoho člověka dovezla lanovka na kopec, odkud byl krásný výhled na severní a západní část ostrova. Vedl odtud také 125 metrů dlouhý Sky Bridge. Měli jsme velké štěstí jak na žádnou frontu u vstupu, tak také na skvělé počasí. Lanovka se pyšní světovým prvenstvím v kategorii šikmost výstupu. Činí celých 42 stupňů!

Po sestupu se ještě Lena pomuchlovala s dost opelichanýma a oplzlýma králíkama a jelo se na pláž. Ta patřila hotelovému resortu, kde jsme ovšem nebyli ubytovaní. Ale jsme dost bílý na to, abychom se mohli tvářit, jakože tam opravdu ubytovaní jsme, a tak jsme hravě došli až na pláž k tomu ještě s úsměvem na rtech. Až na mrtvou rybu hned zkraje a trochu listovýho bordelu to tam bylo moc fajn. Asi po deseti minutách pobytu ve vodě nám začlo pršet. V tu chvíli jsme uvítali skvělé zázemí hotelové pláže a zabydleli jsme se pod jedním z velkých slunečníků i s dvěmi lehátky. Takovýhle vymoženosti prostě člověk na veřejný pláži nepotká 🙂

Objevili jsme tam i chodník, který umožňoval nahlédnout do mangrove lesa. Tyto stromy mají hodně hluboké kořeny a zabraňují prostupu slané vody dále do vnitrozemí. A jak jsme byli rádi, že jsme se tam vydali, když jsme tam spatřili černé tuze roztomilé opičky (odkaz na google images). Poprvé, co jsme je potkali na tomto ostrově. A ještě k tomu v jejich přirozeném prostředí. Bohužel, když jsme se vrátili, že si je vyfotíme, tak už byly moc daleko od chodníku :-/

Cestou domu jsme povečeřeli nudné nudle, hodně pálivé curry a řízek s hranolkama 🙂

Doma Lena našla na posteli malé hovínko. Má za to, že to je ještěrčí hovínko a že tu s námi dva dny nezvěstné Světlana s Kateřinou stále žijí. Podle mě to je teda spíš myší hovínko, ale přece jí tu radost nebudu kazit..

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *