Jako první věc bych se chtěla vyjádřit k předešlému příspěvku, ze kterého jsem vyšla jako nakupovací maniak a potížista. Sloníkový kalhoty jsem si dovezla již ve své krosně z loňské cesty po Indonésii a byly součástí mé roční výbavy. Bohužel moje dvě tůry po pralese nezvládly a rozcupovaly se mi na cimpr campr, proto jsem si potřebovala koupit nový 😀 takže jako hohohoo. Masáž byla otřesná, jelikož masérka asi nepochopila moje vyjádření a měla pocit, že můj nářek se slovy gentle gentle znamená, že mi to přijde moc jemný a má mi rozmačkat hlavu na padrť. Maru tady Vietnamky milují, takže věřím, že ta jeho byla skvělá, a kdybych tam nebyla, beztak by dostal i tu cestu kolem světa 😀
Hodně jsme nezvládli náš denní rozvrh a přesto, že jsme vstali v devět, na naše cílové místo – Parfume Pagoda, jsme se dopravili až o půl čtvrté odpoledne. Všechno tu hrozně trvá. Chcete si půjčit motorku? Počítejte tak s hoďkou a půl. Tady má každý na všechno čas. Pán nám tvrdil, že motorka je téměř nová a v bezvadným stavu. Ta motorka nebyla nová ani v roce 2003 a hlavně to bylo tak 10 motorek smontovaných dohromady. Ještě před cestou nám museli opravit zapalování a vyměnit světlo u blinkru. Po cestě nám přestal fungovat ukazatel rychlosti a nastartovat to šlo tak napotřetí, a to ještě po rychlé modlitbě 😀
K Pagodě se dá dostat pouze loďkou. Kolem nikdo nebyl, jen spousta prázdných loděk, takže jsme s Marou chvíli bezprizorně chodili, než si nám odchytly nějaký místní vietnamský cigoně (aspoň tak na mě působily), obraly nás o spoustu peněz a posadily na loďku směrem k areálu. Na loďce nás absolutně nepřipravené chytl šílený slejvák. Křečovitě jsem schovávala kabelku u břicha v sedě a v předklonu, abych uchránila ty nejdůležitější věci. Věděli jsme, že mámě jen dvě hoďky do stmívání a kvůli dešti byla cesta mokrá a velmi kluzká. Šli jsme proto jen jednu trasu do chrámu v jeskyni a šli zpět. Pafrémovanou Pagodu jsme bohužel vůbec neviděli, ale co už, aspoň máme nějaké místo kam jít, až se sem vydáme příště 😀 Každopádně je to nádherné místo a všem vřele doporučuji se tam vydat, akorát tam doražte už dopoledne.
Po cestě zpět mě z té motorky tak bolel zadek, že mi Mara musel zastavoval, abych si ho mohla trochu proplácat 😀 Večer jsme si dali ozkoušené Bun Cha vedle hostelu a šli si lehnout, jelikož sedět už jsme vážně nemohli 😀
