Ráno jsem nemohla dospat. Řešili jsme s Marou otázku, zda zůstat v parku nebo hned zítra odletět, jelikož tady sluníčko jen tak neuvidíme. Příjezd byl velkým rozčarováním, ale člověk to po několika hodinách přestane vnímat a to počasí tak nějak příjme. Ostatně jsme se s Marou shodli, že co by to bylo za deštný prales bez pořádného deště. Bez něj by to vlastně byl nudnej zážitek 😀 Po snídani jsme vyrazili do národního parku Khao Sok na vlastní pěst. Bez průvodce jsou možné dva treky, které jsme zvládly za jeden den. První byl po široké cestě, taková pohodová procházka, kde kolem nás poletovala hromada motýlů, občas proběhla nějaká ještěrka nebo zevlil pavouk a při cestě zpět jsme potkali opičí rodinku, která se na nás přišla s nadšením podívat. Přímo v parku žijí divocí sloni, kteří však k těmto veřejným cestám moc nechodí. Druhý trek byl už trošku větší divočina. Za celou dobu jsme bohužel neviděli žádná zvířata kromě pijavic. Těch jsme za to viděli požehnaně. První setkání bylo na mém prstu u ruky, když jsem při výstupu na nějaké vyvýšenější místo sáhla na zem. Myslela jsem si, že se jedná o kus mokré trávy nebo klacík, ale když se scvrkla a znovu natáhla, v hlavě mi začalo blikat červené světlo. Při pokusu o odcvrknutí se mi akorát nalepila na druhý prst. Těchto pokusů proběhlo asi pět, než mi došlo, že tudy cesta nevede. Celá tato situace byla provázena mým hysterickým křikem. Nakonec se moje dvě mozkové buňky chytly za ruce a já si prst otřela o strom, aby se pijavice nalepila jinam. Další jsme pak měli již jen na botách, ponožkách a kalhotách. Naštěstí jsme je vždy našli včas a žádné se nepodařilo se přisát. Po nějaké době se je Mara naučil už docela obratně odstřelovat klacíkem. Už kolem jedenácté dopoledne začalo vydatně pršet, takže během odpoledne jsem byla úplně promočená – pláštěnka nepláštěnka. Je tu 100% vlhkost vzduchu, takže když si tu večer dáte sušit vlhké tričko, ráno bude víc mokré než večer (moje včerejší zkušenost). Rozhodli jsme se, že nebudeme měkouši, a i přes nepřízeň počasí zkusíme dvoudenní výlet s přespáním na plovoucích chatkách na jezeře Cheow Lan. Tak nám přejte pěkný počasí a my vám dáme za dva dny vědět 🙂
P.S. Některé fotky jsou trochu zamlžené, protože jsem je fotila přes voděodolný obal na mobil, který se mi tu bohužel uvnitř trochu zapařuje :/
